„Podepsal jsem se pod nominaci Jana Švejnara nikoli jako člen KDU-ČSL, ale jako právník i politik, který prožil vaktivní politice začátek 90. let. Vím tedy, jaké zbytečné chyby se tehdy udělaly, kdo za nimi stál a kdo nikdy ani jednu z nich dodatečně neuznal!

Obávám se, že ty chyby Václava Klause provázely a provázejí i vsoučasné roli prezidenta. Transformace ekonomiky měla přece začít vybudováním pevného právního rámce – neporušitelných pravidel. I za cenu určitého zdržení. Transformace však byla prosazena v nejrychlejší verzi, a proto nezbylo, než se spolehnout na to, že trh si to vyřeší jaksi sám. A to se pak vskutku stalo – víme, za jakou cenu.

Politik by měl vědět, co trh nikdy nedokáže, kde se mu musí nastavit hráze a propusti ve formě jasných a vymahatelných pravidel. Po dalších letech se ukázalo, že se současný prezident nepoučil: je to rarita, aby se hlava státu dostala čtyřikrát do sporu sÚstavním soudem a aby čtyřikrát po sobě prohrála! Řekl to za mne už ombudsman Motejl: prezidentem by měl být ten, kdo si aspoň přečte ústavu.“