Barokní truhly zdobily zámecké chodby společně se skříněmi a sedacím nábytkem až do roku 1947. „Po druhé světové válce nebyl zámek zpočátku určen ke zpřístupnění, a proto se započalo se systematickou eliminací jeho vnitřního zařízení. Odvoz a prodej měly na starosti Národní pozemkový fond a Národní kulturní komise,“ řekl kastelán.

Jeho pátrání po osudu nádherných truhel vedlo do archivu Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, kde je zachován zápis z jednání z února roku 1947. Je v něm uvedeno, že část vybavení již byla odvezena do sídla Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, později přejmenovaného na Ministerstvo státní kontroly. To v roce 1954 požádalo Státní památkovou správu o vytřídění a převod umělecko-historic-kého mobiliáře, který byl tehdy součástí zařízení ministerských kanceláří.

„Státní památková správa sepsala protokoly, které jsme nalezli v Národním archivu. Obsahují informace o vytříděných předmětech pocházejících ze Slatiňan s inventárními čísly Národního pozemkového fondu. Tento mobiliář byl poté odvezen do skladu v paláci Kinských na Staroměstské náměstí,“ dodal kastelán.

Když se sklad v paláci rušil, byly předměty ze Slatiňan odvezeny do různých míst. V roce 1963 se slatiňanský zámecký sedací nábytek dostal do kanceláře předsednictva vlády. Část inventáře byla prodána do zahraničí a třeba lampy se ocitly v teplickém divadle jako rekvizita.

A jak to bylo s truhlami? Byly převezeny na zámek Ploskovice a odtud na zámek Libochovice, který se nachází severně od Prahy na břehu řeky Ohře. Truhly, z nichž nejstarší pochází ze začátku 17. století, ale nebyly zařazeny pod fond Slatiňany – stály totiž na seznamu z Ministerstva státní kontroly. „Museli jsme tedy prokázat jejich cestu pomocí historických dokumentů, než mohly být navráceny domů do Slatiňan. V budoucnu bude truhly čekat restaurování a navrátí se na svá místa na chodbách,“ dodal kastelán.