Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh brzy zveřejníme.

Příběhy Řádků důvěry

Najdu dívku pro život na vesnici?

Vážená redakce, chtěl bych touto cestou najít přítelkyni. Je mi 27 let, měřím 180 cm, jsem svobodný, nekuřák, rád sportuji a jsem z venkova. Toužím po normálním spokojeném životě, chtěl bych mít někoho rád, kdo by měl rád i mě. Rád bych našel upřímnou dívku a časem s ní založil rodinu. Pokud jsi a nechceš být už sama, odepiš.

Jirka z Hradecka

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Zbyteček víry

Často si čtu nahlas verše Šrámka, Seiferta, Vrchlického, Lermontova, Dyka, Machara a jiné. Čtu je, pravda, už skrze zubní protézu, ale rád, s citem a asi dobře. Hledám posluchačku – odkudkoli, třeba i z nemocnice nebo domu pro seniory, jen ať není bohatá. Posměchu se nebojím. Od té, která investuje deset korun do známky za dopis pro mě, se jej bát nemusím.

Zdeněk z Pardubic

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Preferuji dlouhodobý vztah

Pravidelně sleduji vaši rubriku, kde se zklamaní lidé svěřují se svými radostmi či problémy. Prostřednictvím Řádků důvěry se chci pokusit i já najít partnera pro společný život.

Je mi 32 let, ne vlastní vinou jsem rozvedená a jsem matkou dvou malých dětí. Pracuji ve školství, kde se snažím vychovávat děti pro vstup do života. K mým zálibám patří hudba a zpěv, dále potom sport, rekreačně jezdím na kole, v zimě dávám přednost běžkám či sjezdovým lyžím.

Nehledám tatínka pro své děti, ale partnera pro aktivní život, který bude mít rád nejen mě, ale také mé dvě ratolesti.

Sama nekouřím, alkohol piji pouze příležitostně a totéž budu vyžadovat i od případného partnera.

Prosím pište jen vy, kteří nehledáte jenom flirt, já preferuji dlouhodobý trvalý vztah.

Věrná čtenářka Deníku z Pardubicka

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Když se manželství změní v horor

Vážená redakce, chtěla bych vám napsat příběh, který zní neuvěřitelně, nicméně je pravdivý.

Po pětatřiceti letech manželství jsem se rozvedla s mužem, se kterým jsem měla jedinou dceru. Ta ve svém manželství navázala vztah s jiným mužem a mně to vadilo. Svého muže měla „ráda“ jen jediný den v měsíci, a to v den výplaty. Nemohla jsem se na to dívat, a tak jsem to jednou svému zeťovi řekla. A to bylo špatně. Ve svých 64 letech jsem byla fyzicky napadena. Bývalý muž mi řekl, že jsem si toho neměla všímat a měla jsem nechat dceru udržovat mimomanželský poměr. Neshody se stupňovaly, až jsem to jednoho dne nevydržela a požádala o rozvod.

Byli jsme rozvedeni během krátké doby, ale půl roku jsem ještě bydlela v našem domě. Byla to nejhorší doba, kterou jsem ve svém životě zažila. Nesměla jsem ani na toaletu, své potřeby jsem vykonávala pouze na kbelík a večer ho vylévala do řeky. Odpojili mi i televizní anténu, žila jsem jako bezdomovec.

Protože jsem však bydlela ve dvou místnostech, dcera mě zažalovala u soudu o neplacení nájemného. Několikrát u nás doma zasahovala policie. Nakonec na mě bývalý manžel zavolal záchrannou lékařskou službu, neboť se „obával“ o mé duševní zdraví s tím, že chci zapálit barák.

Zřejmě si s dcerou mysleli, že mě odvezou a budu hospitalizována na psychiatrii a oni se mě zbaví a nebudou mě muset vyplácet z našeho domu. V té době mi starosta obce nechával každé ráno vozit vodu, za což mu opravdu děkuji. Naštěstí se později uvolnil v naší obci sociální byt, který mi byl přidělen.

Po odstěhování jsem byla ráda, že mám konečně klid. Začal však soud o majetek. Můj bývalý manžel dostal od své matky baráček, který měl v té době velmi nízkou hodnotu. Dohromady jsme ho celý zbourali a časem přestavěli na dvougenerační dům s garáží. Tím jeho hodnota stoupla na více než dva miliony korun. Sama jsem se na něm nadřela jako mezek a u toho jsem ještě chodila do práce.

Proč tento příběh píšu? Aby si každý dával pozor, když něco s někým buduje dohromady. Celé roky manželství jsem nevěděla, že veškeré doklady a plány byly psány pouze na jméno manžela a že jsem nebyla zapsaná ani jako spoluvlastník v katastru nemovitostí. Nakonec jsem z baráku vysoudila „almužnu“ v částce 110 tisíc korun.

Po pětatřiceti letech manželství, dřiny a ponižování jsem sice zůstala sama, ale spokojená. A věřím, že „boží mlýny“ melou pomalu, ale jistě a na každého jednou dojde.

Čtenářka z Chrudimska

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Deník pomáhá

Potřebujete se „vypsat” z těžké životní situace? Toužíte nalézt přátele? Svěřte svůj příběh Deníku. Samozřejmostí je diskrétnost.
Chcete napsatdo Řádků důvěry?

Do řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e-mailovou adresu G.Capouskova@vlp.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.