Po těžké autonehodě byla Monika Jará dva roky upoutaná na invalidním vozíku. Absolvovala náročnou léčbu v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, která jí pomohla. „Měla jsem na třech místech potrhanou míchu, mám částečně ochrnuté nohy. Ale přesto chodím, nervy si v mém těle našly jiné cestičky. Říkám o sobě, že jsem chodící vozíčkář,“ usmívá se Monika.

Vystudovala obchodní akademii, těsně před maturitou se vdala a narodily se jí dvě dcery. Po autonehodě přešla péče o ně na manžela a maminku. Bylo to těžké období, ale během něho Monika objevila při rehabilitaci v kladrubském ústavu krásu keramiky, které se věnuje dodnes.

Když se zdravotně vzchopila, začala v nedaleké Chrasti vést kroužek keramiky, který s různými obměnami trvá dodnes a dochází do něj asi 20 dospělých nadšenců. Před pár lety k ní doputovala nabídka z chrastecké "zušky", aby vedla výtvarný obor. I tam působí dodnes a ze svých žáčků má velkou radost.

60 dárců z 43. výsadkového pluku, 46 dárců z řad občanů, policie a městských strážníků Chrudim. To je skvělý výsledek.
Michaele darovala kostní dřeň sestra, Jaromír pomohl k uzdravení neznámé ženě

Z Moniky se stala renomovaná keramička. Jako první ji zaujali andělé, ale těch bylo ve své době hodně a pokud chtěla uspět, musela jim dodat punc originality. „Dojížděla jsem proto do Prahy, kde byl kurz na Tiffany techniku. Objevila jsem pájku, která mi s ohledem na moje zdravotní postižení vyhovovala. A potom už přišel nápad zkombinovat keramického anděla s kovovými křídly. Od toho už byl jen kousek k vitrážím a šperkům," vzpomíná výtvarnice na svůj tvůrčí vývoj.

Její vitráže jsou odlišné, nemá ráda tvorbu podle pravítka. Nedělá si šablony, spontánně nařeže sklo a realizuje svůj nápad. „Baví mě to, mám svou práci ráda," říká s úsměvem.

Cínované šperky pod značkou MOJA už získaly věhlas při různých výstavách a akcích. Jejich krásu objevily i dvě oděvní výtvarnice, které je rády kombinují se svými modely. Spolupráce postupně přešla ve velké přátelství.

Douglaska se svezla ze Sobětuch na chrudimské náměstí.
Stromy už zdobí náměstí v Chrudimi a Chrasti, Ve Slatiňanech to bude premiéra

I když je Monika zavalená prací, občas kývne na nabídku výstavy šperků a keramiky. Například v pátek 1. prosince budou její díla k vidění v zámecké galerii v Chrasti.

Co se týče rodinného života, Monika s manželem Standou se radují z vnoučat. Holčičce jsou 4 roky, klukům jsou 3 roky a 1 rok. „Nejsem zatím moc hlídací babička, která by si vzala děti na prázdniny, naše generace už to má jinak. Ale vídám je prakticky každý den. Jedna dcera bydli s námi a druhá žije v Chrasti. Teď zrovna budeme vnučku hlídat přes noc, takže se těším na společné tvoření."

A co ještě Moniku baví? Manželovi už desítky let ráda pomáhá v pořádání dětského táboru Balda, který se nachází v turisticky atraktivním prostředí Českomoravské vrchoviny asi 8 kilometrů od Poličky uprostřed čistých lesů. Svůj styl má i v oblečení. "Všechno, co mám na sobě, jsem si ušila. V obchodech si prostě nic nevyberu," konstatuje se smíchem.

Zdroj: Romana Netolická