"Pocházíme z Kyjeva, ale před půl rokem jsme se rozhodli, že odjedeme do Oděsy nadýchat se čerstvého vzduchu. Víte, já mám velmi silnou intuici a když jsem se zadívala na moře, pocítila jsem předtuchu něčeho hrozného. V tu chvíli jsem věděla, že musíme okamžitě odjet," vypráví Vlada.

Její manžel zůstal ve Lvově, další rodinní příslušníci jsou stále v Kyjevě. "Nikdo si nepřipouštěl, že by měla nastat válka," vzpomíná se slzami v očích na své blízké odkázané na pobyt v bunkru.

Cesta na polské hranice byla velmi obtížná, zvlášť s malým dítětem. Nějaký muž je převezl ze Lvova autem, potom museli jít pěšky. Cesta v mrazivých minus šesti stupních byla strastiplná. Malý chlapec s maminkou však naštěstí dostávali přednost od soucitných lidí čekajících v dlouhé frontě.

Díky nim se přemístili po dvanácti hodinách do bezpečí Polské republiky. To už ale nebyli sami, seznámili se totiž s Vladkou a Tatou, které rovněž prchaly do bezpečí ze Lvova. "Všude se v Kyjevě střílelo, bylo to hrozné, měly jsme obrovský strach. Sehnaly jsme taxikáře, ale musely jsme mu za cestu zaplatit 1500 eur," uvádí Tata.

Nikdo z náhodně vytvořené ukrajinské skupinky netušil, kam je osud zavede. Zde zasáhla velká náhoda. Chrudimáci, kteří původně chtěli odvézt do Česka jiné Ukrajince, jim podali pomocnou ruku.

"Moje dcera Kajka, která žije ve Varšavě, měla odvézt z ukrajinsko polských hranic maminku a dvě sestry její kamarádky z Austrálie. Bohužel se z Kyjeva nedostaly. A tak naložila do auta tyto mladé ženy s děckem a odvezla je do Varšavy. Tam jsem přijela já ještě s dalšími dvěma Chrudimáky a převezli jsme je do našeho města," říká Iveta Babjáková, která je připravena znovu do Polska odjet a přivézt další lidi v nouzi.

V neděli večer ženy dorazily do Sporthotelu v hale, který město Chrudim vyhradilo pro ubytování uprchlíků. Už na ně čekal starosta města František Pilný, který je pozval na večeři a nabídl veškerou pomoc. "Bylo to úžasné, to přivítání nás rozplakalo. Obdivujeme vaše krásné město, jeho architekturu. Konečně vidíme čistou oblohu bez letadel a všude vládne mír," vzpomínají mladé ženy na první setkání s městem.

Hned druhý den nastal čas obíhání úřadů, ale i nákupů - narychlo sbalené příruční zavazadlo totiž pojalo jen nejnutnější věci. "Informační centrum jim poskytne mapu města a vyznačí důležité body. Třeba i to, kde se nacházejí veřejné automatické pračky," sděluje starosta Pilný.

Maminka Vlada a malý Makar budou časem dále pokračovat do Švýcarska, kde žije jejich známý. Vladka s Tatou se vydají za kamarádem do Turecka. "Děkujeme všem, kteří se o nás postarali. Jsme neskutečně vděčné," vzkazují mladé Ukrajinky těm, kteří s nimi projevili solidaritu.