Do Azylového domu v Chrudimi přichází s ročním synem bez funkčního rodinného zázemí. Odchází od manžela, který neprojevuje zájem o rodinu, nepracuje, zadlužuje se, čas tráví s kamarády u piva. V opilosti je agresivní, hádky v rodině jsou na denním pořádku. Klára vše v tichosti snáší, přeje si pro syna zachovat rodinu. Situace se vyhrocuje tím, že rodina z důvodu neplacení nájemného přichází o byt a manžel Kláry domácnost opouští. Ona zůstává sama, bez finančních prostředků a s obavou, že jí bude jediný syn odebrán. Z posledních sil vyhledává přes internet pobytovou službu a žádá azylový dům o přijetí.

Zajímá Vás, jak to v Azylovém domě vypadá? Jak se tu žije? Máte jedinečnou možnost!
27.4. je Den otevřených dveří. 8:30-10:00 střední školy,
10:00-11:30 spolupracující organizace,
14:00-18:00 veřejnost. Za organizace a vetší skupiny potvrďte účast na ad.pestalozzi@pestalozzi.cz

„Setkáváme se se ženou, která má podlomené sebevědomí, je zakřiknutá, straní se kolektivu, neví, jak uspořádat vlastní život. Společně vyřizujeme sociální dávky, podáváme návrh na svěření syna do vlastní péče, podporujeme ji v samostatném vedení domácnosti," popisuje práci s klientkou Romana Ponertová, vedoucí Azylového domu v Chrudimi

Příběh pokračuje. Klára se snaží nastavit denní režim syna, využívá nabídku výchovného poradenství. Dochází na individuální setkání s terapeutkou, kde pracuje na posílení sebevědomí a znovunalezení vlastní sebehodnoty. Daří se jí získat náhled na prožité životní situace. Hledá cestu k prosazení vlastního názoru. Po určité době obnovuje kontakt s manželem, který si až po jejím odchodu uvědomil ztrátu rodiny a má zájem ji získat zpět. Začíná ji pravidelně navštěvovat. Klára chce dát svému manželství ještě šanci. Za podpory pracovníků zkouší najít vlastní bydlení.

„Po půl roce odešlaí do pronajatého bytu. Odcházela s novým pohledem na život a zvýšené sebevědomí se promítlo do všech sfér jejího života. I přes svůj nízký věk se cítí jistější v rodičovské roli. Je samostatnější, krizové situace umí lépe řešit. Konečně dokáže bezpečně vyjádřit svůj názor, není již závislá na mínění druhých, dokonce se daří s manželem najít shodu při řešení podstatných rodinných záležitostí," uzavírá Romana Ponertová.

Po půl roce Klára poslala do Azylového domu pozdrav. „Děkuji všem pracovníkům za vaši podporu a za vše, co jste mě naučili. Díky pobytu u vás jsem si zařídila samostatný život, podařilo se mi udržet rodinu. Jsem opravdu šťastná." (rp, ron)