Všem byla položena jedna základní otázka: „Bojíte se někdy jít domů kvůli špatné známce?“

K této otázce se vázala neméně důležitá: „Co už je pro Vás špatná známka“.

Průzkum byl proveden anonymně. U prvňáčků bylo zjištěno, že na vysvědčení budou mít všichni samé jedničky. Tudíž se moc těší.

Ve druhých třídách bylo dotazováno jednapadesát žáků. Dvaadvacet uvedlo, že se občas bojí jít domů kvůli špatné známce. Dvojku jako špatnou známku označilo šestatřicet druháčků. Zbylých patnáct označilo za špatnou známku trojku.

U třetích tříd odpovídalo osmačtyřicet žáků. Se špatnou známkou se někdy bojí jít domů čtrnáct. Pouze pět dětí pokládá dvojku za špatnou. Sedmadvacet třeťáků, považuje za špatnou známku trojku. Devět označilo čtyřku.

Ze čtvrtých tříd bylo dotazováno osmapadesát žáků. „Pouze“ devět z tohoto počtu se bojí kvůli špatné známce jít občas domů. Jednou se vyskytla dvojka jako špatná známka. Trojku označilo sedmačtyřicet a čtyřku deset žáků. U pátých tříd uvedlo sedm z celkového počtu devětatřiceti, že se občas bojí jít domů kvůli špatné známce. I zde byla v jediném případě označena za špatnou známku dvojka. Trojku považuje za špatnou osmadvacet z dotázaných a čtyřku sedmnáct.

(jt)