Jen málokterý z nás prošel výcvikem záchranářů. Nedá se tudíž předpokládat, že jeho mysl zůstane chladná a chování konstruktivní v okamžiku, kdy kolem něj pluje v řece bezvládné tělo.

Lidé, většinou důchodci, kteří se v uplynulém týdnu stali aktéry této nepříjemné události, nepostávali na místě kouříce a klábose s lhostejností v očích. Někdo z blízkého kadeřnictví si na břehu zapálil, to ano, ale tato skutečnost je vedlejší.

Ti lidé byli vyděšení a ocitli se ve velkém zmatku. Naštěstí si vzpomněli na linku tísňového volání 156, bohužel je však nenapadlo zavolat zároveň sto padesát pětku a informovat záchranku. No, ona stejně dispečerka v Pardubicích nevěděla, kde přesně je most v Radoušově ulici, čímž se podle mínění vrchního strážníka Kudrnky příjezd zdravotníků opozdil.

Ať už je to jak chce, lidé mají i ve velké panice silný instinkt pomoci druhému člověku. Smůla je, že často nevědí, jak na to. Doba, kdy jsme ve škole foukali do gumové Anči, nebo jak se jí říkalo, je dávno pryč.

Popravdě řečeno si už nevzpomínám, jak přesně se má provádět umělé dýchání anebo první pomoc při krvácení z tepny. Ano, mohu si v šoku z nastálé situace vzpomenout, vybičovat ukryté vědomosti.

Ale uvítala bych, aby mi po telefonu někdo poradil, jak nahmatat tep a podobně. Uvítala bych také, aby se lidé dozvěděli o první pomoci a jejích případných moderních metodách a fíglech víc informací.

Je jedno, jestli prostřednictvím Zdravého města Chrudim nebo městské policie.