Sedmdesát let uplyne od chvíle, kdy byli z Chrudimi 2. prosince 1942 odvezeni zdejší obyvatelé, které nacistický režim označil jako Židy. Odjeli vlakem do Pardubic, kde čekali tři dny v budově obchodní akademie. Odtud pak byl 5. prosince vypraven společný transport do Terezína. Z Chrudimi bylo do nacistických lágrů odvlečeno 86 osob, z nichž 80 nacistické peklo nepřežilo. Na výročí se chystá odhalení pomníku chrudimským obětem, spojené s pietním aktem na židovském hřbitově za účasti významných osobností.

Přežila vzpomínka?

Odhalení pomníku bude předcházet výstava věnovaná chrudimským obětem holocaustu v Muzeu barokních soch. Při přípravě výstavy se znovu obracíme na veřejnost. Stále totiž hledáme další vzpomínky a zapomenuté fotografie chrudimských Židů, kteří prošli tím peklem a už se nevrátili.

Představujeme dnes medailony všech, u nichž se nepodařilo mnoho vypátrat, s nadějí, že se najdou lidé, kteří prázdná místa doplní. U několika osob víme, že po nich zůstali potomci či příbuzní, kteří válce unikli, je ale téměř nemožné je vypátrat. Prosíme tedy, abyste se obraceli buď na redakci Chrudimského deníku nebo přímo do Okresního archívu v Chrudimi. Budeme vděční za všechny vzpomínky i fotografie, které pomohou zaplnit bílá místa.

Prosíme, aby se ozvali nejen potomci, ale například sousedé či lidé, kteří o nich vědí.

AGULÁROVI O rodině máme informací mnoho, stále však pátráme po příbuzných. Z rodiny přežila koncentráky dcera Věra (roč. 1911), která se vrátila do Chrudimi a restituovala část majetku. Válku přežily taky děti Richarda Agulára, který spáchal po příchodu Němců sebevraždu. Matka dětí nebyla židovského původu, a tak byly transportů uchráněny jedná se o syna Miroslava Agulára /roč. 1921/ a dceru Dagmar, později provdanou Rejentovou. Miroslav absolvoval v r. 1939 chrudimské gymnázium, mj. jako spolužák další Židovky Gertrudy Skallové, herečky, která přežila Terezín, po válce si dala pseudonym Jana Šedová a hrála v řadě filmů. O osudu Dagmar nevíme nic, pouze, že absolvovala chrudimskou obchodní akademii v r. 1942. Oba by mohli mít potomky.

BUCHFÜHRER BEDŘICH - 14. 11. 1897. Transportem Cq 20. 1. 1943 do Osvětimi šel do plynu. Pracoval u Salusů v obchodě, bydlel zde i v jejich domě.

FUCHSOVÁ GERTA - 21. 3. 1914. Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi šla do plynu.

FUCHSOVÁ SELMA - 6. 8. 1890. Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi šla do plynu. O těchto ženách nevíme vůbec nic, jen že žily v Chrudimi. Šlo o matku s dcerou?

JONÁŠOVÁ ANNA - 9. 1. 1868. Rozená Meislová, narodila se ve Vestci u Chrudimě, otec Rudolf Meisl byl obchodníkem v Heřmanově Městci. Zemřela v Terezíně 25. 5. 1943. Byla manželkou Hugo Jonáše, účetního akc. cukrovaru, který se patrně války nedožil byla by totiž ve smíšeném manželství, byl katolík. Měli spolu syna, po otci Huga, nar. 30. 5. 1896, ten údajně v době transportu žil ve smíšeném manželství. Navíc byl již v matrikách od narození zapsán jako katolík, takže byl uchráněn transportů. Nevíme, zda měl v manželství nějaké děti, ale z almanachu gymnázia, jehož byl studentem, se dozvídáme, že se konce války nedožil. Najdou se nějací potomci?

LUSTIG JAROSLAV - 6. 1. 1897. Transportem Cq 20. 1. 1943 do Osvětimi šel do plynu. Nevíme nic, jen že bydlel v Chrudimi.

MEISL ROBERT JUDR. - 12. 3. 1900. Transportem Cq 20. 1. 1943 do Osvětimi, šel do plynu. Pocházel z rodiny zřejmě z Nasavrk. V Chrudimi bydlel a staral se o stařičkou Lizette Weissovou, jak s ní byl příbuzný, ale není jasné.

MÜNZEROVÁ EMILIE - 1. 5. 1875. Zemřela v Terezíně 13. 10. 1943. Rozená Sachslová, sestra Olgy Hammerschlagové (rovněž v transportu), vdova po advokátu JUDr. Theodoru Münzerovi, měla dvě děti. Dcera Markéta zahynula v Osvětimi, nevíme však nic o osudu syna Jana nar. 25. 4. 1898, který byl studentem chrudimského gymnázia. V seznamech obětí se neobjevuje a je tedy možné, že nacistickému peklu unikl a přežil. Mohl by mít potomky.

NEUFELD KURT - 23. 11. 1905 Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi. Šel do plynu.

NEUFELDOVÁ ADÉLA  - 24. 1. 1880. Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi. Šla do plynu. Možná jde o matku se synem, nevíme žádný bližší údaj.

ORSKÝ JOSEF - 9. 11. 1905. Do Terezína odjel až druhým pardubickým transportem Cg 9. prosince 1942. V Terezínské knize se jako poslední údaj uvádí transport z Terezína do Osvětimi 1. 10. 1944, zde však rozhodně přežil první selekci, protože poslední jeho stopa se nachází v r. 1944 v Dachau. Objevili jsme i jeho fotografii na řidičském průkazu, který Němci Židům zabavovali. Zabavené řidičáky se našly v archívu.

O Josefu Orském máme informací více, a doufáme v nalezení příbuzných, protože se rozvedl (zřejmě formálně, jak se často dělo, aby ochránil rodinu, bydlel však s nimi i po rozvodu). Manželka se jmenovala Karolina Jana (stručně se psala Karla), rozená Kabrnová, narodila se ve Mšeně u Mělníka a v Chrudimi byla v r. 1941 majitelkou výroby a prodeje prádla. Víme, že měli alespoň jedno dítě, a sice syna Romana (nar. 1929), který studoval v době války na gymnáziu. Bydleli v ulici V Tejnecku. Nežijí v Chrudimi jeho potomci?

PEŠKOVÁ MARIE - 19. 11. 1898. Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi, šla do plynu.

Narodila se v Chrudimi v rodině Meislově, příbuzenství s JUDr. Robertem Meislem je však neznámé, starší bratr se jmenoval Ladislav. Marie Alžběta zdědila spolu s bratrem Ladislavem dům čp. 72/IV . O jejím manželovi ani dětech není nic známo.

PICKOVÁ BOŽENA - 9. 5. 1901. Transportem Cq 20. 1. 1943 do Osvětimi, šla do plynu.

PICKOVÁ EMILIE - 24. 10. 1869 zemřela v Terezíně 17. 3. 1943

matka s dcerou, Emilie se narodila v rodině Freundově, jedné z nejstarších, které do Chrudimi přišly. Provdala se za Hynka Picka, který v Chrudimi provozoval kramářství a obchod s lihovinami až do své smrti v r. 1924. Kromě Boženy měli ještě dceru Annu, nar. 1902 a syna Josefa, nar. 1903, který zemřel v 10 letech na tuberkulózu. O osudu druhé dcery nevíme nic.

ROUBÍČEK KAREL - 12. 5. 1891. Transportem Cr 23. 1. 1943 do Osvětimi, šel do plynu.

ROUBÍČKOVÁ KAMILA - 18. 9. 1884. Zemřela v Osvětimi 25. 1. 1943 (zřejmě stejný transport), ale známe jako u jedné z mála přesné datum smrti toto datum je pravděpodobně společné všem z transportu Cr, protože dle svědků šel celý bez selekce po příjezdu do plynu.

Jedná se buď o manžele, či svobodné sourozence, nemáme vůbec žádné údaje.

OLGA ŘÍHOVÁ - 15. 4. 1904. Manželka ředitele školy Učitelského ústavu. Žila ve smíšeném manželství, formálně se rozvedli, ale ponechal jí v péči dítě smíšeného původu, syna Petra, což ji zachránilo před první vlnou transportů (opačný případ je Irma Vtípilová, které děti v péči nezůstaly a do transportu musela). Žila tedy v Chrudimi i po odjezdu transportu z Pardubic, ale byla udána pro porušení vycházení, zatčena gestapem a odeslána do Osvětimi, kde 12. 9. 1943 zahynula. Její syn válku přežil, neznáme jeho další osudy, hledáme proto možné potomky!

ANNA PELIKÁNOVÁ - 2. 3. 1900. Měla podobný osud jako Olga Říhová, rovněž udána a zatčena, převezena nejdřív do Malé pevnosti v Terezíně a odtud 24. 8. 1944 transportována do Osvětimi, kde zahynula.

Byla manželkou ing. Emanuela Pelikána, rady a přednosty odboru pro udržování dráhy v Chrudimi. Měli spolu dcerku Milenu, která v r. 1940 byla žákyní obecné školy v Chrudimi. Hledáme ji či její potomky, měla-li jaké.

Alžběta Langová, okresní archiv