Zatím nejdál

Za 62 jízdních dnů přitom urazil 6.179 kilometrů. S sebou vezl poutnický pas, Credencial, s nímž se mohl přihlásit o přístřeší v poutnických ubytovnách při cestě. Jel „natěžko", to znamená, že vše, co mohl potřebovat, si vezl s sebou. Stejně jako nový řetěz pro zmíněnou opravu.

Cesta v číslech
Minimální denní ujetá vzdálenost činila 44km.

Maximální denní ujetá vzdálenost činila 150km.

Maximální nadmořská výška cesty: 2.284 metrů nad mořem.

Minimální okolní teplota: 0°C . 
Maximální okolní teplota: 39°C.

Celkem 62 jízdních dnů, z toho jen 15 dnů bez deště.

Miroslav Měkota pracuje jako lesní dělník, a tak mívá začátkem léta volno. V sedle kola není nováčkem, často vyráží na zajímavé „štreky" i společně se svou manželkou. Při částečném kopírování svatojakubské cesty, jež patří po tisíce let vedle cest do Říma a Jeruzaléma mezi hlavní poutní cesty v Evropě, si ale ukousl doposud největší sousto. „Byl jsem zvědavý, zda to zvládnu. Nechodím pravidelně do kostela, ale ve vyšší moc samozřejmě věřím. Zajímal mě proto i duchovní rozměr pouti," přiznává cyklista.

Pneumatiky těžce zkoušeného kola okusily asfalt rakouských, švýcarských, francouzských a španělských silnic. Na zpáteční cestě zabrousil i do Německa.

Žádný luxus

Do pohodlné rekreace spojené s luxusem a třeba i s netradičními kulinářskými zážitky měla poutníkova cesta daleko. „Počítal jsem s deseti Eury na den. Bylo to těžké, ale nakonec jsem rozpočet dodržel. Kde to šlo, tam jsem spal ve stanu v přírodě, jinde jsem využil některého z kempů. Nejvíc peněz jsem utratil ve Švýcarsku, protože tam jsou kempy docela drahé," říká cestovatel, jenž po cestě navštěvoval i různé přírodní i architektonické památky a od Le Puy en Velay ve Francii cíleně sbíral také razítka do poutnického průkazu. Každý den tak navštívil nějaké zajímavé poutní místo.

Vlaječka s lasturou, symbolem svatojakubské poutní cestu, do cíle nevydržela. V deštěm bičovaných Pyrenejích se rozmáčela a nakonec se úplně rozpadla. Miroslav ale dojel v pořádku.

Zmatek v Rakousku

Posledních 700 km zpáteční cesty urazil vlakem. „Poznal jsem přitom, že se zmatky a špatně informovanými zaměstnanci se lze setkat i na rakouské železnici, kde jsem měl opakovaně problém s přepravou kola," uzavírá poutník. Teď už pomalu přemýšlí o své další cestě, při níž zřejmě zamíří do hor tajemné Ukrajiny.