Na situaci upozorňují i místní občané. Hygiena a veterinární předpisy dostávají na frak. Do neoploceného objektu se přitom dostane kdokoliv. Rostislav Červinka pracuje v objektu jako krmič. „Řekli mi, že mám mrtvá zvířata dávat sem, že je to takhle v pořádku,“ říká muž. Ani zootechnik družstva a krmičův bratr Martin Červinka neshledává na zacházení s mršinami nic závadného. „Takhle se to tady dělá odjakživa a nikomu to nevadilo. Prasata tam prostě leží, dokud si je kafilerie neodveze. Nechápu, proč do toho, vy novináři, strkáte nos. A nevím, co jste dělal na našem pozemku? Jestli o tom budete psát, tak jen znovu ublížíte našemu těžce zkoušenému zemědělství,“ rozčiluje se zootechnik.

Zákon přitom hovoří jasně. Uhynulá zvířata se mohou ukládat pouze na místech schválených pro tento účel okresní veterinární správou. Nesmí přitom docházet k jejich zcizení nebo ohrožení zdraví lidí a zvířat nebo k poškození životního prostředí. „Takovým místem není volně přístupná plocha u vepřína, tam jsme odkládání nepovolili,“ uvádí ředitel krajské veterinární správy Josef Boháč. „Sankce za porušení povinnosti se mohou vyšplhat až do půl milionu korun,“ dodává ředitel. Je otázka, zda jsou zvířata nakonec vůbec odvezena k likvidaci.

„Myslím, že je hodí do hnoje a nechají je tam,“ říká Milan Brož, který má v těsném sousedství víkendový domek. “Někteří to tak snad opravdu dělají,“ připouští zootechnik jiné zemědělské společnosti Jaroslav Wasserbauer. „Likvidace zdechlin stojí okolo šesti korun za kilogram. Když spočítáte uhynulá zvířata za rok a částky vynásobíte, může jít u jednoho vepřína o desítky tisíc korun,“ dodává Wasserbauer. Včelákovskou starostku Moniku Vackovou situace překvapila. „Lidé si asi stěžují jen Deníku, na úřadě zatím vůbec nic nevíme,“ říká starostka.