O splachovacích voňavých toaletách se mohlo lidem ve středověku jen znát. Potřebu vykonávali povětšinou pod širým nebem a kdo měl nočník, bez skrupulí ho vylil třeba na veřejné cestě. Hradní páni využívali záchod, takzvaný prevét, který byl často česky nazýván výstižným slovem "výsernice". Některé hrady v Pardubickém kraji středověké toalety mají, najdeme je třeba na Svojanově, v Rychmburku nebo v hradě Kunětická hora.
Zřícenina hradu Lichnice na Chrudimsku dochovaný prevét nemá, ovšem kastelánka Ivana Matyková uvádí, že v minulosti ho tamní majitelé používali a ústil do hradního příkopu. O tématu má ale hodně informací. "Toaletní papír naši středověcí předkové neměli, a tak pro očistu používali většinou jemnou lesní trávu, ale také pošlá kuřátka nebo koťátka. Později to byly hadry a továrně vyráběný toaletní papír se dostal na trh v Americe až v 19. století," informovala lichnická kastelánka.
Na hradě Svojanově ve svitavském okrese je k vidění jeden prevét z doby gotické, ovšem bez latríny. "Nejprve ústil do svahu, ale později to bylo na první nádvoří hradu," potvrdil kastelán Miloš Dempír. Výkaly bylo nutné stejně jako na jiných hradech uklízet, takže tato nevoňavá práce byla zpravidla na jednom člověku. "Ano, dá se říci, že vykonával nikdy nekončící práci," dodal s úsměvem svojanovský kastelán Dempír.
Prevét (z latinského locus privatus – soukromé místo) je typ středověkého záchodu. Objevuje se na hradech, zámcích i jiných stavbách. Jednalo se zpravidla o malé arkýře umístěné na krakorcích, které dotvářejí kolorit celé stavby. Žádný splachovací systém nebyl potřebný, neboť o patřičný odvod výkalů se zpravidla postarala sama gravitace.
Tento výraz, respektive jeho počeštěná forma „prevít“, se stal nadávkou a synonymem pro nečestného člověka. Pro často tradovaný český ekvivalent výsernice chybí doklad v dobovém materiálu. Podle archiváře Štěpána Kohouta ze Zemského archivu v Opavě se pojem nevyskytuje v žádném z českých slovníků od poloviny 14. do poloviny 20. století, nezachytila jej ani žádná z moderních lexikografických pomůcek, věnovaných staré češtině, ať již tištěných, anebo elektronických. Pro označení sociálního zařízení se uvádějí ve staré češtině následující pojmy: sráč, potřebnie, prevít, sroň, trativod, sráč, srovod, serna.
(Zdroj: Wikipedia)
Dochovaný prevét na Kunětické Hoře u Pardubic byl veřejnosti dosud nepřístupný, a to z důvodu rekonstrukce hradního paláce. Po dokončení restaurátorských prací a rozsáhlé památkové obnovy byl 13. května objekt opět otevřen.
Prohlídka zahrnuje interiéry hradu vybudovaného pány z Pernštejna na přelomu 15. a 16. století. Součástí prohlídky je dále sklepení s archeologickými nálezy, reprezentační rytířský sál, zbrojnice, inovovaná expozice parforsních honů a výstup na věž. Právě ve věži se "výsernice" nacházela. "Návštěvníci budou moci prevét vidět," přislíbil kastelán hradu Miloš Jiroušek. Prohlídka tohoto okruhu je vždy samostatná, bez doprovodu průvodce. Návštěvníci si tedy zakoupí vstupenku a mohou vyrazit.
Hrad Rychmburk na Chrudimsku má také pozůstatek prevétu. Středověká stavba stojí na ochozu, takže výkaly padaly do přilehlého příkopu. Na hradě se však nikdy ve středověku nežilo, panstvo sem jezdilo jen příležitostně, například na hony. "Ale sbírky našeho muzea i různé dary soukromníků nám umožnily zde vytvořit dobře vybavenou idylickou domácnost správce hradu datovanou do přibližně 20. - 40. let 20. století,“ prozradila ředitelka Regionálního muzea v Chrudimi Klára Habartová. Toaletu správce budou podle jejích slov moci návštěvníci vidět až v příštím roce, ale letos bude zpřístupněna kuchyň a také koupelna.
Přímo na prevétu byl smrtelně zraněn český kníže Jaromír, který panoval v letech 1003 – 1035. Podlehl následkům atentátu. "Seděl právě, když ho odspodu vrah probodl kopím. Umíral v krutých bolestech tři dny," připomněla kastelánka Lichnice Ivana Matyková.
Nejstarší dochovaný prevét v Česku se nachází na hradě Přimda na česko-německém pomezí:
