Vstupuji do výstavních prostor. Už při prvním pohledu na exponáty na mě dýchá vážná atmosféra čišící z nástrojů, které lidská vynalézavost cizelovala po staletí, aby působily maximální bolest.

Mohu tak obdivovat například rafinované palečnice, které lámaly kůstky a klouby palců. Ne hned, ale pěkně pomalu a s rozvahou podle rychlosti otáčení závitu, který svíral železné plochy, mezi nimiž byly prsty mučeného.

Tortura začíná

Na první pohled zaujme také velká replika mučícího žebříku, na kterém pomyslně úpí umělá maketa odsouzeného. V jeho kůži bych ale být nechtěl. Pomalým natahováním kat vyslýchanému postupně vykloubil obě ruce z kloubů a zpřetrhal kolenní vazy. Aby měl trestanec chvilku na mučidlech ještě pestřejší, tak mu natahování mohli doplnit ještě o pálení ohněm.

„Kat postupoval podle návodu, jak mučit. Začínalo se palečnicemi, pak španělskou botou a následoval žebřík. Mučenému kat nejprve důkladně představil, co na něj hodlá použít a co mu to způsobí, než vůbec začal. Kdyby na mě nasadili cokoliv, co zde máme vystavené, okamžitě bych řekl, co by chtěl slyšet," přiznal se vedoucí skutečského muzea Libor Aksler.

Z dochovaných záznamů nelze přesně určit, kolik zločinců propadlo hrdlem, ale podle Libora Akslera se ve Skutči popravovalo tak jednou za pět let. Nejčastějšími důvody byly cizoložství, vražda nebo krádež.

Propadnutí hrdlem

Ve vitrínách také obdivuji katovské meče. Nemají špičku, protože tak se dávalo najevo, že nejedná o zbraně k boji, ale k trestání. Beru do rukou repliku tohoto nástroje.

Představuji si, jak mocnou čepelí odděluji hlavu odsouzeného a dochází mi, že to nebylo vůbec jednoduché. Kat musel být velice zkušený, aby se jednou ranou trefil mezi obratle a oddělil tak hlavu od těla.

„Jsou známy i případy, kdy kat odsekl hlavu až na třetí ránu, za což jej přítomný lid začal lynčovat, že neodvedl svoji práci," doplňuje mé úvahy vedoucí muzea.

Býti katem nebylo lehké, protože lidé jím opovrhovali a prováděl tak práce, které jiní dělat nechtěli. „Odstraňoval mršiny, prohraboval kanály a vyvážel fekálie. Na výstavě se bude možné dozvědět, kde přesně ve Skutči stála katovna, nebo v jaké části byla šibenice a stínadla," prozrazuje ještě Libor Aksler.

Mírnější trest?

Ne všechny tresty končily na popravišti, existovaly i lehčí varianty. Každopádně ani ty by mě k vyzkoušení nelákaly. Stát připoután k pranýři a být vystaven kamenům nebo shnilé zelenině nepatří k mým oblíbeným činnostem.

Výstava Zločin a trest na Skutečsku začíná v úterý 26. února od osmnácté hodiny odbornou přednáškou a potrvá až do 12. května.

LUKÁŠ VANÍČEK