Sedmaosmdesátiletému šedovlasému muži pak zasvítí oči při vzpomínkách na časy, kdy „byl u toho". Psal se rok 1948 a Oldřich Říha dorazil s partou dalších techniků a montérů tehdejší chrudimské Tramontáže do Krkonoš.

Dosavadních třiadvacet let jeho života výrazně poznamenala válka a okupace, během níž se aktivně zapojil do protifašistického odboje. Ještě v květnu 1945 byl například posledním z partyzánů, jenž pomocí výbušniny zastavil u Markovic obrněný německý vlak, v němž okupanti spěchali potlačit Pražské povstání.

Dvakrát na Sněžku

Teď už ale vládl tři roky mír spojený s výstavbou válkou oslabené země a lanovka mířící z Pece pod Sněžkou až na vrchol nejvyšší české hory patřila k nejsledovanějším poválečných projektům. Lidé, kteří měli pro strach uděláno, se pro práci na horské stavbě zvlášť dobře hodili. Zvlášť, když něco uměli.

„Fyzicky jsem na tom byl dobře. Často jsem absolvoval výstup z Pece až na Sněžku i dvakrát denně. A s prázdnou se na vrchol nechodilo, vynášel se vždy nějaký materiál," usmívá se muž při vzpomínce. V prstech mu přitom šustí fotografie, na nichž je většinou zachycen se svými kolegy a tehdejšími kamarády.

Křeče v pažích

Snímky jsou zažloutlé. Přesto na nich převládá běloba náhlých zimních fujavic, přívalů sněhu a štiplavého mrazu. „No ano, stavělo se i přes zimu. Kolikrát bylo vidět jen na pár metrů. Extra placená práce to nebyla, a tak jsme se nějakou tu korunu navíc snažili vydělat hlavně pomocí přesčasů," říká pamětník.

Úsměv se mu rozlije po tváři i při vzpomínce na tehdejší dodržování či spíše nedodržování bezpečnostních předpisů. „Později, když začala fungovat nákladní lanovka v posledním úseku mezi Růžovou horou a Sněžkou, se v ní nevozil jen materiál. Nechtělo se nám totiž šlapat do kopce, tak jsme do vozíků přes přísný zákaz rovněž sedali. Za jízdy jsme se přidržovali lan nesoucích náklad a stoupali jsme rychle do oblak, kde s námi mnohdy cloumaly silné bouřkové elektrické výboje. No, všichni jsme to přežili…"

O sabotáž nešlo

Oldřich Říha by o stavbě českých i zahraničních lanovek vydržel povídat celé hodiny. Posluchači se přitom někdy až zatočí hlava. Třeba když muž vzpomíná, jak se v Bulharsku kymácel při práci ve výklopném rudném vozíku nad čtvrtkilometrovou propastí. „Jasně, že jsem si nejdřív vozík důkladně zajistil řetězy, dráty a vším, co bylo po ruce, aby se se mnou v té výšce nepřeklopil," směje se bývalý montér. Jindy ho vyslýchala východoněmecká policie. „Němci postavili křivou podpěru, odkláněla se nahoře o desítky centimetrů, a tak jsem nechal vršek kvůli opravě odříznout. Jen co byl dole, přijela bezpečnost. Generální tajemník Erich Honecker měl narozeniny a oni mysleli, že jde o sabotáž," říká Oldřich Říha.