O slatiňanském zámku se všeobecně ví, že ve svých zdech ukrývá jedinečné hipologické muzeum, které si návštěvníci mohli poprvé prohlédnout v roce 1950. Méně se však ví, že od roku 2011 se do zámku také postupně vrací původní zařízení, které pamatuje knížecí rodinu Auerspergů. Vedle hipologické expozice si tak návštěvníci mohou prohlédnout rovněž překrásně zařízené zámecké pokoje. O této výrazné proměně jsme hovořili s kastelánem zámku Ing. Jaroslavem Buštou.

Když jste na zámek nastupoval, věděl jste, že dojde k postupnému navrácení původního zařízení?
Věděl. Rozhodnutí připomenout na prohlídkové trase rodinu nejvýznamnějších majitelů Slatiňan padlo ze strany památkového ústavu ještě před mým nástupem. O to víc jsem o místo slatiňanského kastelána usiloval. Koně mám rád, ale více než hipologii jsem se v minulosti věnoval historii. Z předchozích působišť jsem věděl, že tvorba zámecké expozice je krásná práce, která vyžaduje nemálo úsilí odborného i lidského.

Jak náročné bylo získat zpět původní zařízení a zpřístupnit zámeckou expozici?
Bylo to úžasně náročné (smích). Velká část předmětů byla po válce ze zámku odvezena na okolní památky, například do Žlebů či Litomyšle. Řada z nich skončila v rozličných muzeích a některé kousky si dokonce vyžádaly pro své kanceláře vládní instituce. Všechny tyto předměty jsme dohledali poměrně snadno, protože se dochovaly doklady o jejich převozu s podrobnými položkovými seznamy. Dále nám velmi pomohl inventář zámku z roku 1938. Díky němu víme, jakou funkci plnily jednotlivé místnosti zámku a jaké zařízení obsahovaly. Naším cílem je zámecké pokoje zařídit tak, aby co nejvíce odpovídaly stavu před druhou světovou válkou.

Jaké byly reakce návštěvníků na tyto změny?
Veskrze pozitivní. Většina turistů, když se rozhodne navštívit zámek, očekává vybavené interiéry, salony, ložnice, portréty bývalých majitelů a informace o nich. Zlatá éra Slatiňan spadá do doby na přelomu 19. a 20. století. Je to doba poměrně nedávaná, ze které se dochovala řada hmotných i písemných dokumentů o životě a osudech zámeckých majitelů. Tyto dokumenty sbíráme, třídíme a návštěvníkům pak v zámku prezentujeme.

Který z majitelů zámku byl podle vás nejzajímavější?
Pozoruhodné osudy měla celá řada bývalých vlastníků Slatiňan. My se však při prohlídce zaměřujeme hlavně na osobu knížete Františka Josefa z Auerspergu (1856-1938), který se zasloužil nejen o rozvoj zámku, ale i samotných Slatiňan a jejich okolí. Byl to vynikající hospodář, znalec a milovník koní a hlavně velký příznivec moderních technologií své doby. Zámek nechal vybavit ústředním topením, koupelnami, splachovacími toaletami, moderní kuchyní, umývárnou nádobí a kotelnou, kterou návštěvníci při prohlídce uvidí.

Říkal jste „ze zámku opět zámek". Těch je ale celá řada. Čím se Slatiňany liší od ostatních zařízených zámků v republice?
Slatiňanské interiéry jsou jedinečné svojí komorní rodinnou atmosférou. Zámek nebyl reprezentačním sídlem, kde by se okázale prezentovalo rodové bohatství. Byl knížecím venkovským stavením, oblíbenou „chalupou na léto", kam se sjížděla rodina a přátelé zámeckého pána. Kníže měl pět dětí, jeho čtyři sourozenci měli také plodná manželství a do Slatiňan často dojížděli. Zámek tedy býval skutečně plný dětí. V parku pro ně bylo vystavěno dětské hospodářství a dárkem kněžny Vilemíny byla stavba Kočičího hrádku, který je ostatně oblíbeným výletním místem dětských návštěvníků dodnes.

Přímo v zámku i bydlíte? Nebojíte se v noci?
V zámku bydlím a nebojím se. Posledních 150 let býval skutečně klidným a vlídným domovem, místem pohody s přívětivou rodinnou atmosférou. Tato energie v zámku přetrvává ještě dnes, takže není čeho se bát. Ostatně čtenáři se mohou do Slatiňan přijet přesvědčit na vlastí oči a kůži.(bn)