Mezi sto dvanáct tisíc prvňáčků, kteří letos nastupují do školy, patří i žáci dvou tříd na Základní škole Dr. Jana Malíka v Chrudimi. Tito prvňáci se do školy těší. Většina rychle zabírá namátkou vybraná místa v lavici, někteří dokonce drží místo kamarádovi. Málokdo s rozpaky kouká do třídy a jen nesměle pouští máminu ruku. Slzy se na dětských tvářích takřka neobjevují.

„Do školy jsem se těšila, hlavně na to, až budu umět matematiku. Baví mě počítat," říká Lucie Vašková z 1. A.

Spolu s žáky přichází i nezbytný rodičovský doprovod, který pomocí fotoaparátů, kamer či mobilních telefonů pořizují audiovizuální záznamy svých ratolestí a jejich první kroků ve škole. Leč dospělých je tolik, že v obou třídách není k hnutí.

„Malý se těšil, ale maminka z toho byla na větvi. Raději jsme všechny pomůcky nakoupili už na začátku prázdnin a včera jsme si jen ukazovali, co a kde v tašce má. Moc se mu ale s tím seznamovat nechtělo," připouští jedna z oslovených maminek Lucie Tichá z Chrudimi.

Hledání písmen

„Vítám vás ve vaši první třídě. Jmenuji se Kateřina Forejtová, můžete mi říkat Káťo nebo paní učitelko," obrací se na své žáky třídní učitelka 1. B. Kateřina Forejtová a hned žákům pokládá první otázku, jak do třídy trefili. „Je to napsané na dveřích," odpovídá rychle jeden chlapec.

Aby se všichni ještě lépe poznali, třídní učitelka si pro děti připravila úkol. Žáci mají na stěně najít z látky ušité počáteční písmeno svého jména a donést jej kantorce. „Chybí mi tam dlouhé Á," namítá jedna z dívenek. To učitelku zarazí. „Jméno mi tak nezačíná, ale mám ho jako druhé," dodává školačka a první den výuky může zdárně pokračovat.

LUKÁŠ VANÍČEK

Anketa se školáky.