O komunikaci a výchově jen mluvíme

„Největší problém je v tom, že sice o komunikaci a výchově neustále mluvíme, ale neděláme to, “ řekla přední česká psycholožka a hlavní host pardubické konference Lidmila Pekařová.

„Když pedagog rodičům v mateřské škole sdělí, že je jejich dítě nesamostatné, tak oni ten pocit nemají, protože vidí, že si dokáže samo dojít na záchod a přes ulici navštívit babičku. Ale pak spatříte na ulici tu samou matku, která tvrdí, jak je její dítě samostatné a když mu teče nudle u nosu, tak místo, aby mu podala kapesník, sama mu nudli utře vlastním,“ posteskla si Lidmila Pekařová.

I dítě musí znát svoje povinnosti

„Dětem trvale vypínáme mozek a zapínáme podvědomí, v němž budujeme vztek, vzdor, stres, pláč, opozici. Málokterý rodič dokáže dětem připravit i domácí rozvrh. Ve škole dítě ví, co ho čeká, ale jak přijde domů, už se ptá, jestli může jít ven, na kolo, k televizi, na počítač. Většinou je odpověď rodičů dřív nebo později pozitivní, ale pak je důležité vždy dodávat, pokud už máš všechny povinnosti hotové. Je třeba mu i tohle sdělit mile, laskavě, protože pokud rodič křičí, snižuje si tím svou autoritu,“ sdělila psycholožka.

Podobně by se měl podle ní rodič zachovat i v případě, kdy se rodina vydává na společný nákup. „Dítěti musíme říct, že do obchodu jdeme jen pro chleba a ne proto, abychom pak šli ještě do Mekáče nebo pro hračky. Když na tom dítě bude trvat, stačí říct prosté ne a zopakovat, pro co jsme na nákup jeli. Dítě sice bude uražené, ale nebude vzdorovat,“ uzavřela Lidmila Pekařová.

(len, td)