Chtěla bych ještě najít přítele pro život

Manžel mne opustil po mnoha letech manželství kvůli jiné ženě. Bylo to nečekané. O to bolestnější, protože za třicet let jsme překonali mnoho krizí a vše zvládli.

Postavili jsme nový dům, je u toho i zahrada a je ještě co dodělávat. Teď jsem na všechno sama a bohužel to nezvládám, i když jsem docela šikovná.

Moc jsem se rozhodovala, jestli napsat, ale samotnou mě nebaví někam chodit. A pak jak se seznámit, když už nám není dvacet, ani třicet a děti mají vlastní život?

Budu ráda, když se mi ozve pohodový pán od 55 let. Vítán je myslivec, který se nebojí i nějaké té práce, chce se ještě radovat ze života, ještě si ho užít, občas zajít za kulturou, na výlet, do lesa a jiné.

Přistěhování by bylo možné. Při osobním setkání se dá říci více. Jsem vysokoškolačka, štíhlá a měřím 168 centimetrů.

Hana z Hradce Králové

(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Líbil se mi tvůj příběh. Napiš…

Minulý týden jsme uveřejnili příběh pana Ládi, který po svých špatných zkušenostech s hledáním partnerky neoplýval optimismem, že by ještě mohl v dnešní době najít ženu, která bude mít životní hodnoty úplně jinde, než měly ženy, které doposud poznal.

Hledal ženu skromnou, která bude mít ráda děti, zvířata, hudbu, práci okolo domku a bude spíše domácí typ.

Čtenářky nenechal jeho příběh lhostejnými a do redakce přišlo mnoho odpovědí, které chtěly Láďu přesvědčit, že normální a věrné ženy ještě existují. Odpovědi jsme Láďovi předali a nyní vybíráme jednu z nich.

Ahoj Láďo,

četla jsem tvůj příběh. Moc se mi líbil a měla bych o tebe zájem. Mně nevadí, že jsi dělník, Já pracuji také jako dělnice v jedné továrně. Jmenuji se Marie.

Ráda jezdím na kole, chodím na procházky do přírody, na houby, vařím a peču. Jsem domácí typ, nechodím na diskotéku ani zábavy.
Raději dělám něco okolo baráku a na zahrádce. Nepiji ani nekouřím. Mám ráda zvířata a děti mám také moc ráda. Tak jestli máš o mě zájem, napiš.

Marie z Hořicka

Důvěřuj, ale prověřuj

Kdysi, když ještě byly Zemědělské, později Zemské noviny, bývaly v nich Řádky důvěry, kde lidé popisovali své životní příběhy, své těžkosti a v neposlední řadě osamělí očekávali od svého příspěvku i případné seznámení, nalezení přítele.

Teď jsem docela uvítala, že se znovu objevily tyto Řádky i ve vašich novinách. Vždy je ráda čtu a přemýšlím nad osudy pisatelů.

Je to už pár roků, co jsem do Řádků důvěry napsala svůj příspěvek. Odezva byla nečekaně velká. Dostala jsem přes dvacet dopisů, svým obsahem byly různé. Některé nabízely dopisování, oboustranné návštěvy a většinou trvalý vztah.

Dopisů bylo hodně, ale i přesto, že jsem sdělila, že jsem z východních Čech, byla většina z hodně vzdálených míst. Pak jsem se dostala k dopisu pana Jaroslava od Ústí nad Orlicí. Byl to takový docela obyčejný, ale solidně vypadající dopis, i když člověk musí mít na paměti, že papír unese ledasco.

Což byl právě tento případ. Na začátku to vypadalo docela pěkně, protože se pán hodně přetvařoval. Později se ukázalo, že pán nemístně lže, že si rád popije, a když se mu jeho nešvary vytknou, začne být hrubý, vulgární.

Tak jsem to po čase skončila. Pán se omlouval, že už se nic takového nestane. Ale bylo to pouze na krátkou dobu. Za čas se to zvrhlo do starých kolejí. Byli jsme rozejiti již delší dobu, ale on stále vypisoval a vyvolával, že přišel na to, že udělal chybu.

Já jsem sice na nějaké změny nevěřila, ale snad se mi nechtělo být samotné, a tak jsem souhlasila, že to naposledy zkusíme. Asi si pán představoval, že se nikdy nebude loučit, ale měl smůlu. Já od něho odešla, a je to trvalé.

On sice stále vypisuje, vyvolává, ale já na to neslyším. Ze začátku, abychom náš vztah obnovili, ale teď už volá, aby zjistil, zda jsem nedostala rozum.

Je víc než jisté, že si nalezl paní nedaleko od mého bydliště a praktikoval by to tedy tak, že by jednou ranou zabil dvě mouchy. Zajel by ke mně a na zpáteční cestě by byl u ní.

Proč tak soudím? I když nepozván, snažil se mě navštívit. Od známých jsem se dozvěděla, že se pohyboval na nádraží nedaleko od mého bydliště nějaký den po tom, co chtěl navštívit mě. Také jsem se časem dozvěděla, že toto prováděl i dříve na jiné směry, kdy já ho ještě neznala.

Nás osamělých žen je v tomhle věku, tedy po šedesátce, rozhodně víc a lidi s charakterem pana J., dá-li se to charakterem vůbec tak nazvat, toho náležitě využívají.

A některé ženy jim v tom náležitě pomáhají, když jejich nečesti přihlížejí, jenom aby nebyly samotné. Takoví muži se domnívají, že se jim povede všude a jsou natolik ješitní, že si namýšlejí, že jsou ve svých přes sedmdesát let neodolatelní.

Martina z východních Čech

(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům vždy doručíme.)

Chcete napsat do Řádků důvěry?
Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům samozřejmě doručíme. (red)