ŘÁDKY DŮVĚRY: Jediné moje přání bylo mít dítě

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh se dočká zveřejnění.

Chtěla jsem dítěti dát všechno, co jsem já nedostala

Dobrý den, už nějaký čas přemýšlím o tom, že vám napíšu. Možná moje řádky budou jen malou zpovědí. To, co jsem prožila, je moc těžké a tragické, a vše nelze vypsat, musí být místo i na řádky důvěry druhých. Neměla jsem hezké dětství a jediné moje přání bylo mít dítě a dát mu to, co já jsem nedostala – lásku, porozumění, zázemí, zájem o jeho starosti, věnovat se mu, aby si mohlo říkat, že má tu nejlepší maminku. Bohužel se mi narodilo těžce postižené dítě. Ležel, měl celý život plínky atd. Bylo nám doporučeno dát dítě do ústavu a pořídit si jiné. Manžel a jeho rodina nás opustili a moje rodina nebyla též oporou.

Nejhorší bylo nemít s kým o tom mluvit a kde brát sílu to zvládat. Postupně přisly psychické potíže, těžké deprese, úzkosti, nulové sebevědomí. Neměla jsem odvahu hledat další vztah. Nemohla jsem se synem do školky a školy, takže možnost se s někým skamarádit nebyla. Syn pak musel do ústavu a já za ním často jezdila, měla jsem jen jeho a on neměl nikoho jiného než mě. Neměla jsem žádnou oporu.

Dnes je mi 53 let, žiju osaměle, na narozeniny i na Vánoce jsem sama. Je to moc a moc těžké. Jsem přátelské povahy, mám obrovskou empatii a mnoho těžkých životních zážitků. Mnohokrát jsem byla úplně na dně jenom proto, že kolegové z mé poslední práce mi nikdy neřekli – kdybys něco potřebovala, dej vědět, když si budeš potřebovat popovídat, stav se na kafe.

Dělala jsem v zařízení, kde jsme lidem dávali maximum, protože k nám přišli důstojně odejít z tohoto života. Píšu to jen proto, že člověk, který takto slouží lidem, musí mít pro druhé to největší pochopení, lásku, něhu, schopnost obětovat se pro druhé. Tohle není bohužel šťastný konec.

Přála bych si najít bráchu či sestru. Vždycky se dívam na Poštu pro tebe, jak se i nevlastní sourozenci hledaji… a já nikoho nemám. Počítam i s tím, že ten můj příběh lidi odradí, tak to beru jako malou výpověď, co je možné zažít. Můj vlastní bratranec se mnou neudržuje vztah jenom proto, že po tom všem, co jsem zažila, se léčím s psychikou.

Dana od Náchoda

Jsem dělník a hledám ženu

Na světě jsem už 37 let. Bohužel delší dobu nemůžu najít přítelkyni. Není pomalu kde se v dnešní době seznámit s normální ženou. Na diskotéky nechodím, připadá mně to zbytečné, a zábavy? Už nejsou takové, jaké bývaly.

Co se týče seznamek na internetu nebo v inzertních novinách, tak když napíšete nějaké ženě, že jste dělnické profese, tak to už je problém.
Myslím si, že když je někdo dělník nebo inženýr, tak by to nemělo tak vadit, hlavně že má práci. Ale zjistil jsem, že to vadí. Když tak na to koukám, tak ženy nehledají muže ke vztahu, ale jen pro peníze. A čím víc peněz, tím líp. Je jim jedno, jestli to ve vztahu neklape, hlavně že jsou peníze. Nechci odsuzovat všechny ženy, určitě jsou i dobré ženy, které nedávají na první místo peníze, ale těch už moc není. Nechci se zastávat mužů, ani někteří muži nejsou svatí, vidím to v práci. Jelikož rád jezdím na kole, tak už i na to kolo je problém sehnat ženu. Asi spíš dávají přednost jízdě autem, než se projet na kole na čerstvém vzduchu.

Proto zkouším díky vaší rubrice najít normální ženu, které nedělá problém se projet na kole, zajít do přírody nebo do lesa na houby a hlavně která ví, co znamená slovo věrnost z Pardubicka nebo Orlickoústecka.

Pokud někdo ví o normální ženě, tak ať dá vědět.

Krátce o mně. Jsem štíhlý, nakrátko ostříhaný obyčejný kluk z Orlickoústecka se zájmy: kolo, příroda, děti, hudba, zvířátka a jiné. Jsem zaměstnán jako dělník. Alkohol vůbec nepiji, ale trošku kouřím.

Pokud tyto řádky čte normální, slušná žena, tak ať se ozve, rád ji poznám. Určitě odepíšu.

Váš věrný čtenář z Orlickoústecka