Nejprve zařazujeme dopis ženy, která by ráda po dlouhých letech opět potkala své přátele ze studií.

Hledám spolužáky zubní laboranty

Dobrý den přeji celé redakci a všem čtenářům!

Píšu do Řádků důvěry, protože mám menší problém. Jsem bývalá žákyně Střední zdravotnické školy v Hradci Králové. Bohužel, jsem se po matuře odstěhovala do Německa, a protože nikoho už v Čechách nemám, nevím, kdy se žákyně a žáci bývalého ročníku 1966 až 1970 zubních laborantů znovu setkají. Nemám žádné adresy, ani telefonní čísla. Mohli byste mi pomoci?

Je tu jen jeden problém. Jsem nepracující – nemocná, ale žádná „invalidka“. Nemám žádné peníze a nikoho, kdo by mi je půjčil. Jsem totiž upoutaná na lůžko (doufám, že ne navždy) a chtěla bych alespoň takto získat kontakt na moje kamarádky. Už jsem je 40 let neviděla. Bohužel.

Prosím, pomozte mi! Za svobodna jsem se jmenovala Ruth Kluciarová, bydlela jsem na náměstí Osvoboditelů - v sokolovně. Mockrát vám předem děkuji. Ruth Steinkamm

Těším se na mraky dopisů

Hledám přítele kolem 55/180. Jsem rozvedená, blond, mám dvacetiletou dceru. Žijeme v rodinném domku se zahradou. Mám vysokoškolské vzdělání, miluji hudbu (i vážnou), ráda tančím, pobývám na zahradě, jezdím na kole i autem.

Jsem nekuřačka a nekuřáka též hledám. Měl by mít smysl pro humor a šikovné ruce. Znalosti ohledně počítače by též nebyly k zahození, vítám kladný vztah ke zvířatům. Těším se na mraky dopisů! Mirka z Pardubic

Je špatné preferovat jen peníze a sex

Úvodem tohoto dopisu vás srdečně zdravím a posílám pozdrav z malé vesničky ve východních Čechách. Rád čtu vaši rubriku - Řádky důvěry - a rozhodl jsem se, že také napíšu.

Jsem 36letý, stále svobodný, štíhlý, obyčejný kluk z vesnice. Je pravda, že mě štve, že nemám přítelkyni, ale v dnešní době najít normální ženu je velký problém. Za těch několik let, co hledám ženu, jsem jich pár poznal. Ale všem šlo jen o peníze.

Poslední případ byl, že jsem jezdil v sobotu k přítelkyni na návštěvu, vracel jsem se v neděli, takže dlouho jsem u ní nepobyl. Každý víkend však po mně požadovala velký nákup, ani jsem to tam nestačil projíst. Nezlobte se na mne, ženy, ale nejsem padlý na hlavu. Neříkám, že finančně nepřispěji, ale odsud potud. Byl jsem vychován žít skromně a to mi zůstalo. Neříkám ale, že bych byl skrblík. To ne! Nemusím mít všechno.

Jsem zaměstnán jako dělník. Bohužel nemám auto a ani mi nechybí, ale hodně žen ho prý potřebuje. Je špatné, že v dnešní době jsou na prvním místě jen peníze a sex.

Je pravda, že když nejsou peníze, tak se žije mizerně. Ale já si říkám, že si peníze nevezmu do hrobu. A abych házel hodně peněz do ženy a ona mě pak časem odkopla, anebo žila s více muži, tak to ne. Vždyť spoustě lidí neříká vůbec nic věrnost. Ani nevědí, co to je. Vždyť se to v té republice zvrhlo.

Já jsem zatím nepoznal obyčejnou ženu. Nechci vám ale, ženy, křivdit. I mnoho mužů se změnilo k horšímu.

U mě je problém, že já se nemám kde seznámit. Na diskotéky nechodím, jelikož tam potkám spíš „děti“, zábavy už nejsou takové a na ulici, to si zase netroufám někoho oslovit. Proto milé čtenářky, kdybyste o někom věděly, budu rád.

Ještě něco o mně: jezdím na kole, mám rád přírodu, děti, zvířátka, hudbu, práci kolem domu a jiné. Alkohol vůbec nepiju, ale trošku kouřím. Hledám ženu, která by si se mnou vyjela na kole nebo zašla na houby. Prostě obyčejnou ženu z Pardubického kraje, nebo dokonce Orlickoústecka. Napište. Láďa z Choceňska

CHCETE NAPSAT DO ŘÁDKŮ DŮVĚRY?
Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům doručíme.