Berme společný život s humorem
Přátelé,
když jsem objevil v Deníku Řádky důvěry a možnost seznámit se, neváhal jsem ani vteřinu, a proto vám posílám svůj příběh.
Jmenuji se Marcel, je mi 40 let a mezi mé zájmy a záliby patří hudba. A zde pak skladatel Bohuslav Martinů, jehož kompozice velmi obdivuji a vyznávám. Často také jezdím do jeho rodné Poličky. No a tak se ze mě stal sběratel všeho, co s Mistrem Martinů a Poličkou souvisí.
Protože bydlím u Brna, myslím si, že pokud muž a žena se mají doopravdy rádi, tak dálka nehraje roli.
A koho vlastně hledám? Úplně normální, upřímnou, milou a veselou ženu, která má ráda klasickou hudbu, kulturu vůbec, ráda se toulá přírodou, ráda fotí a život bere s humorem stejně jako já.
Velmi děkuji za zaslání všech případných odpovědí a moc vás zdravím.
Marcel (Jihomoravský kraj)
(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)
V přítelkyni bych rád našel oporu a dobrou kamarádku
Vážení,
jelikož čtu rád vaše příběhy v Řádcích důvěry, rozhodl jsem se vám napsat.
Jsem již několik let sám. Je mi osmašedesát let a hledám přítelkyni, která by byla mou oporou a dobrou a poctivou kamarádkou. Vždyť čas a setkání napoví.
Teodor z Chrudimska
(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům vždy doručíme.)
Chtěl bych vědět, že věrné a normální ženy ještě existují
Dobrý den v redakci,
úvodem tohoto dopisu vás srdečně zdravím. Rád bych vám napsal svůj příběh.
Zaujal mě příběh pana Roberta z Lanškrounska ze dne 5. února 2010 pod názvem Domácí pecivál určitě nejsem. Úplně se ztotožňuji s jeho příběhem, i když já ještě pořád hledám.
Už pět let hledám pomocí inzerátu obyčejnou ženu. Mám problém v tom, že když se žena dozví, že jsem dělník, tak dá nohy na ramena a už nemá zájem.
Poznal jsem spoustu žen na inzerát, s některými jsem se i osobně sešel, ale zatím to nevyšlo. Některé mi řekly, jestli bych byl schopen živit i jejich děti (otce ale někde přece mají), nebo abych jim dobil kredit a podobně.
Další problém je, že nemám auto a ani ho nepotřebuji. Ženy už asi nejsou zvyklé chodit pěšky, nebo jezdit na kole. Raději se budou vozit.
Slovo rodina už jim pomalu nic neříká. Romantika už také ne. Nechci křivdit všem ženám, určitě jsou i hodné ženy, ale těch už moc není.
Je pravda, že i spousta mužů se změnila. Mně už táhne na šestatřicátý rok a už bych rád našel k sobě blízkou osobu, ale zatím nemám šanci.
Alkohol vůbec nepiji, ale trošičku kouřím. Myslel jsem si, že to bude plus, když nepiji, takže nechodím po hospodách, ale našly se ženy, které by to za mě dohnaly a rády, jen kdybych to zaplatil.
Ze zájmů mám rád zvířata, děti, hudbu, rád jezdím na kole a pracuji kolem domu.
Jsem spíš domácí typ, a to ženám hodně vadí. Neříkám, že bych si nezašel rád na diskotéku, ale nemusím každý víkend.
Pokud tento příběh čte hodná, věrná a normální žena, nechť se ozve. Ať vím, že ještě normální a slušné ženy existují.
Jsem štíhlé postavy, vážím 61 kg a měřím 170 cm. Milé dámy, pokud existuje normální žena, tak se ozvi, rád tě poznám.
Láďa z Choceňska
(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům vždy doručíme.)
Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům samozřejmě doručíme. (red)
