Dětem chybí prarodiče, mně přítel

Vážená redakce, jsem velice ráda, že existují Řádky důvěry. Nikdy jsem neměla odvahu napsat někomu svůj příběh, ale vaše rubrika mě zaujala natolik, že jsem vůbec neváhala a rozhodla jsem se vám napsat.

Je mi 48 let a mám dvě děti ve věku 8 a 15 let. Nyní jsem v rozvodovém řízení, protože můj manžel je alkoholik. Musela jsem se odstěhovat do podnájmu. Rozvod se stále protahuje.

Jsme s dětmi již přes rok samy. Moji rodiče již nežijí, takže děti nikdy nepoznaly ani babičku, ani dědu. Nyní jsem ztratila i zaměstnání.
Touto cestou hledám hodné lidi, kteří by nám pomohli do začátku, nebo hodnou babičku a dědu.

Ráda bych také poznala hodného muže, který má rád v životě humor, rád chodí do přírody i za kulturou a který by měl rád mě a hlavně moje děti. Máme rádi veselý život bez alkoholu a agresivity. Jestli tento příběh čtou hodní lidé, byla bych moc ráda, kdyby se ozvali. Velmi děkuji za zaslání všech odpovědí a za pomoc.

Irena ze Svitavska


(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Přála bych si najít muže pro život

S manželem jsem se rozešla po více letech, jelikož holdoval alkoholu a hracím automatům.

Bylo to bolestné, neboť jsme spolu měli dvě děti. Nechtěl na ně ani platit, na což jsem musela stačit jen sama. Přesto za pomoci otce jsme spolu zakoupili domek se zahrádkou. Nyní jsem sama. Děti už mají svůj život.

Moc jsem se rozhodovala, zda napsat, ale samota je zlá. Řadu věcí si umím udělat sama, ale na všechno přece jen nemohu stačit. Je mi 46 let, práci mám dobrou, bydlím v pěkné vesnici ve Středočeském kraji.

Budu velice ráda, když se mi ozve pohodový pán do 50 let. Vítán bude ten, kdo se nebojí nějaké práce a umí se radovat ze života. Jen to nesmí být alkoholik, nebo někdo, kdo nechce pracovat. Přistěhování by bylo možné. Při osobním setkání se dá říci více.

Pokud budete mít zájem, pošlete svoje foto, které případně vrátím. Nechť píší jenom ti, kteří to myslí upřímně. Nerada bych se setkala s vypočítavostí nebo s navazováním známosti jen pro ukrácení dlouhé chvíle.

Martina, Středočeský kraj

Věřím, že věrná žena existuje

Jsem svobodný a pracuji v sociálních službách na směny. Starám se o babičky a dědečky, kteří z různých rodinných důvodů nemohou žít ve vlastním domácím prostředí.

Lidé, kteří se profesionálně starají o své klienty, k nim zaujímají nejen profesní, ale také citový vztah.

Při jednání s klienty se pracovník nesmí nechat ovlivnit tím, zda je mu klient sympatický či nikoli.

Nepiji ani nekouřím, na zábavy a diskotéky nechodím. Mám rád děti, zvířata, jezdím na kole, chodím na procházky do přírody, na houby, navštěvuji hrady a zámky.

Pracuji okolo rodinného domku a na zahradě. Jsem takový domácí kutil, který hledá skromnou ženu ve věku 30 až 40 let, štíhlou a podobných zájmů.
Miliony na kontě nemám, ale životní hodnoty a spokojenost nejsou zakořeněny v bance a v hromadění majetku. Věřím, že normální a věrná žena ještě existuje. Budu se těšit na odpověď.

Milan, Chrudim

Hledám obyčejnou i neobyčejnou Hanu

Vážené a zvláště Vy, Hano, co vybrat ze svého životního příběhu? Nebylo vždy nejlépe, ale to bolí, jen není-li vyhlídka na lepší budoucnost. A lepší budoucnost si člověk buduje sám v sobě lepšími myšlenkami, lepším momentálním chováním. Člověk nemusí být momentálně šťastný, ale umí–li udělat šťastnými lidi kolem sebe, tak i tohoto člověka si štěstí najde.

Vím, co je to být na dně, bohužel i tam jsem byl, a tak vím a znám cenu štěstí. Jsem proto vděčný za trochu vyjádřeného štěstí, za každý projevený úsměv. Rád a hlavně v autě si zpívám, když v poslední době začínám často písničku ,,nešťastný šafářův dvoreček“ a musím se i několikrát prozpívat k onomu ,,může mě pánbůh dát, že budu milovat… Protože věřím, že budu milovat a láska mi bude opětována, nakonec se vždy prozpívám k lepší náladě.

Je mi skoro 55 let a nejsem žádný drobeček, alespoň v televizi jsem vypadal až moc naducaně. Žiji na vesnici, ale můj koníček a začínající podnikání mě přivádějí do společnosti lidí. Lidé jsou ostatně pro mě velmi důležití a v myšlenkách mi zabírají nejvíc času. Nedělá mi problém být sám a mohu být i sám mezi lidmi.

Hlavní je, že mohu vnímat štěstí lidí okolo sebe, pomáhat jim ke štěstím, a tak být sám šťasten. Jsem rád, že se mohu o své budoucnosti poradit, zvláště když sám rád o budoucnosti mluvím. Tak i tentokrát jsem se radil, koho mám oslovit. Proto:

Jsi-li Hana, obyčejná i trochu neobyčejná žena, ve věku vhodném ke mně,
znáš pravidla žití i soužití na venkově, a přitom se vyznáš v tlačenici,
pokud ti nevadí společnost prostých lidí ani vznešená společnost,
jsi sama, protože manžel (?) a děti mají své,
jsi ve věku, kdy máš dospělé děti a o životě víš dost, a přesto víš, že bys toho mohla vědět ještě víc, a chceš toho ještě hodně poznat, pak neváhej a napiš.

Čtete-li tyto řádky i vy, děti, jejichž matka odpovídá výše zmíněnému, jmenuje se Hana a přitom s ní slavíte její narozeniny 19. 8., neváhejte a napište za ni. Nevím, zda mohu slíbit něco výjimečného, i když i to je třeba možné. Mohu však slíbit to, že náš život bude tak šťastný, jaký si jej sami uděláme.
A uděláme?

Milan, Přeloučsko


(V případě odpovědi pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte, a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům vždy doručíme.)

Chcete napsat do Řádků důvěry?
Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům samozřejmě doručíme. (red)