Jak dlouho lze očekávat změny k lepšímu v případě mého šedesátiletého otce, který před půl rokem prodělal cévní mozkovou příhodu? Lékaři mluví o roce jako o rozhodujícím období. Doposud ale u hospitalizovaného otce (LDN) neproběhla žádná kvalifikovaná rehabilitace.

Čím dříve sáhne ruka fyzioterapeuta do mozkových sítí vašeho otce, aby maximálně využila plasticitu mozkové tkáně a zlepšila či obnovila nejen motorické funkce, tím lépe. Přirozeně. Náš obor zná tucet technik a přístupů, jak toto velice časté cévní postižení vnímat, hodnotit, motivovat a stimulovat k pohybu (např. metoda dle Kabata, Vojty, manželů Bobathových, Koscielny, aj.). Onen citovaný rok jako limit pro naději ve zlepšení je rokem spíše ,,úředním". Uběhne-li totiž rok od cévní příhody, je spolupráce se zdravotními pojišťovnami již velice omezená. To ale neznamená, že v příštích dnech už můžeme nad otcem lámat hůl.

Rehabilitační empirie mluví o prvních třech letech jako klíčových pro další život. Ať už se otcova ,,osudná vteřina" odehrála v kterékoliv datum, vždy platí, že k návratu té nejvyšší možné kvality života je zapotřebí motivace k aktivitě, sebevědomí, aktivní a vědomý pohyb. Vše směřovat k soběstačnosti. Otce nelitujte, nechlácholte, nedovolte, aby jej okolí nechalo ustrnout v pozici opečovávaného. Je nutno využít každého potenciálu ke spoluúčasti, nenechat jej dlouhé dny ležet na lůžku bez zaujetí a stimulace. Věřím, že narážíte na paradoxy a otazníky v souvislosti s pravidelností a kvalifikovaností terapie na lůžkách LDN.

Ano, bohužel, otázka způsobu rehabilitace je na těchto odděleních v mnoha ohledech stále nevyřešena, často probíhá na úrovni zaběhlých praktik a špatných zvyků, které opravdu nelze považovat za moderní fyzioterapii neurologických onemocnění.

Eva Tomková,
soukromá fyzioterapeutka, Chrudim