Naše chápání vcelku ještě nového pojmu fyzioterapie ze sebe totiž ještě úplně nesetřáslo zkušenosti a pojetí rehabilitace z dob minulých. Tehdy bylo spektrum metod, odborných knih a studijních materiálů v oboru omezené a mnohým z nás ještě vězí představa rehabilitace jako: ,,já jdu na ty DéDéčka a masáž, sestři!“ Dominovala aplikace fyzikální terapie, nejčastěji oněch analgetických DD proudů, která u nás zahnízdila prostřednictvím německé literatury.
Pro vaši zajímavost, půjdu-li hlouběji do historie elektroléčby, tak právě nelidské Mengeleho pokusy, které by dnes nikdo nemohl praktikovat, přinesly v konečném důsledku jedinečné informace o efektu a obrovském využití fyzikální energie (elektrický proud, teplota, vibrace, zvuk aj.) pro zdraví člověka.
Pak se praktikovaly reflexní a vazivové masáže a to docela stereotypně v oblastech zvýšeného svalového napětí zad a šíje. K tomu se přidávala hlavně skupinová léčebná tělesná výchova (zkr. LTV), v níž byla prakticky nejpoužívanější metoda paní Mojžíšové.
V minulém režimu, a ještě chvíli po jeho pádu, byla nositelkami jména rehabilitace výhradně děvčata, která po třech letech studia na střední zdravotní škole se zaměřením ,,rehabilitační sestra“, nastupovala za prací převážně do léčeben, lázní a nemocnic. Dnes především díky cizojazyčné literatuře, výzkumu a hlavně povýšení oboru na vysokoškolskou úroveň (bakalář, magistr a doktorský stupeň) mluvíme obecně o ,,léčebné rehabilitaci“ jako nelékařském oboru, který již zdaleka není jen záležitostí něžného pohlaví a také už se neomezuje na hranice státní zdravotní péče. Léčebná rehabilitace je tedy obecným pojmem, který zahrnuje fyzioterapii (takové to různé mučení těla), fyziatrii (tamty elektrické proudy, magnety a vířivky, bahýnka a zábalečky), ergoterapii (dá se říct i pracovní terapie), rehabilitační inženýrství (technická vybavení a zdravotní pomůcky pro tělesně postiženého člověka) a myoskeletální medicínu (diagnostika a terapie funkčních poruch). Je tu i sociální rehabilitace pro trvale zdravotně postižené pacienty.
Fyzioterapie se zabývá především pohybovým systémem, jeho analýzou pomocí specifických diagnostických postupů, možnostmi, jak ovlivnit jeho poruchy a poruchy dalších orgánových systémů. Klasické masérské služby jsou doménou certifikovaných masérů a jejich živnostenského listu. Student fyzioterapie rovněž ovládá zmíněné masáže, ovšem širší neurofyziologický pohled na lidský organismus mu nedovoluje omezovat se pouze na tento druh posilování svých paží a pacientovy výdrže. Praktikuje takzvané měkké techniky, cílený terapeutický i diagnostický dotyk nejen na oblast zvýšeného svalového napětí.
Eva Tálská, soukromá fyzioterapeutka, Chrudim
