K jubileu, kterého dosáhne jen málokdo, jí přišli poblahopřát ředitel domova Petr Mazura, usměvavé sestřičky a sociální pracovnice. Nepřišli s prázdnou, oslavenkyni přinesli dort a krásnou kytici. "Na sladkém si paní Lizánková ráda pochutná, sladké miluje. Stále cucá bonbony," prozradila na oslavenkyni sociální pracovnice Petra Linhartová.

Dětství Marie bylo poznamenáno úmrtím maminky, děvčeti bylo pouhých osm let. Tatínek se už nikdy neoženil a když ke stáru oslepl, dcera se o něj vzorně starala. Vdávala se poměrně pozdě a s manželem po válce přivedli na svět jediného syna, a to v Chomutově, kde byla pro muže práce v pohraničí. Potom se rodina přestěhovala do Starých Čivic na Pardubicku a manžel si našel práci na Slovensku.

"Byl často mimo domov, musela jsem se o dítě postarat sama," vzpomíná Marie Lizánková. Celý profesní život byla úřednicí, pracovala například v nynějších pardubických Kávovinách jako korespondentka a později provozní účetní. Vypomáhala také na tehdejším národním výboru, kde dokonce na určitou dobu zastupovala jeho předsedu.

Zámecká zahrada ve Slatiňanech.
V zámecké zahradě ve Slatiňanech čekají zábavné i poučné Pozdravy z cest

"Neříkám, že bych v životě jen pracovala, taky jsem si dovolila jít třeba zatančit. Byla jsem ráda na světě," hodnotila svůj dosavadní život před čtyřmi lety, kdy oslavila sté narozeniny. Právě tehdy uklouzla a zlomila si nohu v krčku, od té doby se její pohyblivost velmi zhoršila.

"Paní Lizánková má hodného syna, který ji chodí pravidelně navštěvovat," říká pochvalně ředitel domova seniorů Petr Mazura. Marii vždycky těšilo to, že má slušnou rodinu, má dohromady šest vnuků a pravnuků.

A jak pohlíží na svou dlouhověkost? "Možná mě má Pán Bůh radši, že mě tu nechal déle," míní žena, která věnovala v životě hodně času tělesnému cvičení. Člověk by měl podle jejích slov správně jíst a dobře se chovat.