Jmenuji se Rejpal Chrudimský a ne nadarmo mi tak říkají. Tak se představila udiveným Chrudimákům nakreslená postavička „prostého“ občana s rádiovkou na hlavě, se kterou, i kdyby sebevíc někdo chtěl, se nelze ztotožnit. Už kvůli té podobě hloupého „vidláka“.

Rejpal se diví a ptá se doma své ženy, tedy „mámy“, proč to jde v okresním městě z kopce dolů. Chrudimské noviny, tak se předvolební periodikum bez tiráže jmenovalo, poukazovaly na ty správné osoby, které to s městem myslí dobře, nezištně, upřímně. V pátém čísle vydavatel přiznal, kdo je – i když to už všichni věděli – a poděkoval všem za veřejně dostupné informace, které do svého periodika určeného do všech domácností použil.

Jenže ono nezabralo. Nepomohly ani jindy čtenářsky vděčné astrologické rozbory kandidátů do zastupitelstva. Chrudimáci ostrou kampaň nepodpořili. Nelíbilo se jim napadání protikandidátů a vychvalování těch, kteří usilovali o přízeň voličů skrze své podnikatelské záměry.

Dvě křesla v zastupitelstvu, to není příliš. Rejpal asi doufal v lepší výsledek. Obyčejní lidé, i ti bez rádiovky na hlavě, zřejmě mají jiný pohled než kumštýři a podnikatelé.

V politice ale není jasné, kdo je vítěz a poražený. Ve městě loutek se ještě může odehrát pořádný tyjátr. Kdo ho teď bude režírovat? To je otázka na tělo.