Leden 2020

V Chrudimi kvůli vojákům zdražují byty

Chrudim – Ve městě, které je už nyní na bydlení drahé, začínají dál růst ceny bytů. Za obrovskou poptávkou stojí expanze zdejšího vojenského výsadkového praporu, který nabírá stovky nových vojáků a mění se na elitní pluk.

„Zájem hlavně o nájemní bydlení je teď skutečně značný. Kolikrát se nové nabídky ani nestačí dostat na internet a už jsou zarezervované. Je to skutečně fičák. Volají nám i nově přicházející vojáci třeba z Olomouce, aby si tu zajistili bydlení,“ řekla realitní makléřka Hana Valentová z realitní kanceláře Qara.

Nové byty se přitom v Chrudimi téměř nestaví. Radnice se do nich nehrne a spoléhá se na soukromé developery. Hrozí, že kvůli začínajícímu růstu cen se v Chrudimi stane nájemní bydlení pro starousedlíky finančně nedostupné. Vojáci jsou pro majitele bytů nejlepšími zákazníky.

Třeba firma Linkcity už nyní má rozprodaných 75 z 90 bytů, které přitom teprve začíná stavět u chrudimského parku. Kolaudovat je bude až za rok a půl.

„Zájem o nové byty v druhé části naší výstavby u chrudimského parku je nyní mnohem vyšší než v první, již dokončené etapě,“ poznamenal manažer developera Michal Blažek.

Potvrdil, že řada zájemců si bere i více bytů. Dvou a třípokojové byty s kuchyňským koutem firma prodává za ceny kolem tří milionů korun.

„Mnou si teď ruce ti, kteří ve městě šli do koupě bytu. Je to teď tady nejlepší investice. Zvyšování nájemného cítím už teď, a to ten hlavní boom poptávky přijde, vojáci teprve začínají narukovat. Škoda, se ve městě byty téměř nestaví,“ poznamenala chrudimská makléřka Hana Valentová.

Stejného názoru je i makléř Tomáš Hendrych z realitní kanceláře Remax. „Vojáci jsou pro pronajímatele nejlepší klientelou. Mají peníze, jsou solventní a zpravidla bezproblémoví. Lepší zákazníci, než někdo takzvaně z ulice,“ řekl Hendrych.

Chrudim už nyní je přitom v cenách bydlení vysoko, sousední krajské a čtyřikrát větší Pardubice jsou jen o málo dražší. Průměrné nájemné za metr čtvereční tu vloni dosahovalo 145 korun, v ostatních městech kraje podobné velikosti jen kolem 125 korun. A už ani to neplatí. V současnosti jsou byty velikosti 3+1 pronajímány za minimálně 11 tisíc korun, garsonky od 7 tisíc. A vojáci, kterým může většina Chrudimáků příjmy tiše závidět, volí soukromé bydlení raději než přespávání na vojenské ubytovně.

Nových bytů se však staví málo, radnice upřednostňuje spíš výstavbu rodinných domů. „Snažíme se odblokovat vlastnické problémy s některými pozemky, na kterých by nová zástavba mohla vyrůst. Na těch pár výlučně městských parcelách chceme stavět hlavně sociální byty,“ řekl starosta Chrudimi František Pilný.

Únor 2020

Chrast je pro šmejdy černou tečkou na mapě

Praktiky podomních prodejců jsou stále agresivnější. S tím se nechce smířit starosta města Vojtěch Krňanský, který jim vyhlásil válku. „Chrast je už černým puntíkem na mapě šmejdů. Mnozí už totiž poznali, že od našich lidí žádné provize mít nebudou,“ říká jeden z nejmladších českých starostů, který chce osobně usilovat o změnu zákona a zastavit tak podvody na důvěřivých lidech.

V nedávné době zazvonili u dveří seniora dva muži. Ten, poučen o šmejdech, je odmítl, ale pozor – teď přišla finta. „Oni mu řekli, ať jim pro šéfa podepíše, že tam byli. Netušil ovšem, že mu podstrčí plnou moc ke změně dodavatele energií,“ říká starosta. Když se osobně do problému zapojil, pán už měl zrušenou smlouvu u původního poskytovatele, který mu okamžitě napálil pokutu za předčasné ukončení smlouvy. „Řešíte-li převod auta, musíte mít úředně ověřený podpis na plné moci. U šmejdů stačí klikyhák, a to je špatně. Přitom stačí jednoduché řešení – změna zákona. Budu se snažit to změnit jednáním na vládě, mám už i podporu některých poslanců,“ pokračuje starosta.

Lidé v Chrasti už díky prevenci vědí, že mají zastání. Kdo zahlédne šmejdy, nahlásí to a prostřednictvím komunikačních sítí, třeba mobilního rozhlasu, se o jejich pohybu ví. Většinou si starosta Krňanský na ně vyšlápne společně s policisty.

„Už jsme vyřešili desítky odvolání. Není ostuda naletět, ale nemluvit o tom,“ dodává Vojtěch Krňanský.

Ilustrační fotografie.Zdroj: Policie ČR

Březen 2020

Respirátory podnikatel zakoupí a daruje městu

Ojedinělý a velmi krásný počin podnikatele Michala Káleckého vzbudil velký ohlas nejen mezi Chrudimáky. „Přátelé, sehnal jsem 5000 respirátorů pro Chrudim, které nechám dovézt, zaplatím je a daruji městu. Pro představu jsem tomu obětoval cca 1 milion korun ze svého a budou snad příští týden,“ napsal Michal Kálecký na zeď facebooku. Dodal, že respirátory budou primárně určeny pro lidi v takzvané první linii z řad příslušníků integrovaného záchranného systému, sociálních služeb a nemocnic. „Vyzývám všechny podnikatele v Chrudimi a okolí, jestli se chcete darem připojit, ozvěte se mi prosím a já jich zajistím víc. Nebuďte lhostejní. Děkuji za pomoc a sdílení,“ dodal Michal Kálecký.

Duben 2020

Sociální pracovnice z Chrudimi získala ocenění

Chrudim – Pomáhají řešit často velmi nelehké životní situace svých klientů, podporují je, radí, vyřizují a zajišťují vše potřebné, komunikují s rodinami, s úřady a institucemi. Od roku 2017 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky oceňuje ty nejlepší sociální pracovníky, kteří svou každodenní prací pomáhají druhým. V letošním ročníku Ocenění Gratias získala tuto cenu zdravotně sociální pracovnice Chrudimské nemocnice Alena Rohlíková. „Moje praxe ve zdravotně sociální oblasti činí čtyři roky, v Chrudimské nemocnici jsem od července minulého roku, takže velmi krátce. Proto mě ocenění překvapilo, byl to šok,“ popisuje své pocity Alena Rohlíková. Na co je ve své práci hrdá? „Myslím, že se nám velmi daří naše pacienty zabezpečit terénními službami a zajistit, pokud to jde, aby byli propuštěni domů,“ uvedla oceněná žena. Alena Rohlíková v Chrudimské nemocnici spolupracuje s řadou oddělení, mezi nimiž je například léčebna dlouhodobě nemocných, interní či neurologické, ale i novorozenecké a porodnicko-gynekologické oddělení. „Díky Chrudimské nemocnici se dostávám k tomu, co je můj odborný zájem, tedy perinatální a dětská paliativní péče. Práce tady je pro mě srdcová a věřím, že ještě dlouho bude,“ uzavřela oceněná zdravotně sociální pracovnice.

Květen 2020

Maringotka loutkářů Kopeckých zmizela ze skanzenu, její kopii uvidí v Koreji

Chrudim - Maringotka loutkářské rodiny Kopeckých se rozloučila se skanzenem na Veselém Kopci. Na prostranství před stodolou stála rovných pětatřicet let a nyní musí projít rukama restaurátora.

"Jedná se o obytnou maringotku Vojtěcha Kopeckého, kterou dostal po svatbě s Marií Kopeckou do výbavy od svého strýce Antonína Kopeckého(1856-1919), u něhož byl se svými bratry Antonínem, Josefem a Jindřichem vychován," přibližuje historii prvorepublikové maringotky Břetislav Oliva z Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Právě "loutkárna" je vlastníkem vozu na kolečkách, který sloužil nejdříve jako "mládežnická ložnice". V přední části byla malá kuchyňka, místo zde našly postele i kamínka.

Vojtěch Kopecký hrával hlavně v Praze a okolí. Dlouho stál se svým divadlem na Žofíně a později, hlavně za války, na Letné. Celé jeho divadlo i obě maringotky jsou zachyceny ve filmu Miroslava Cikána: Komediantská princezna z r. 1936, kde hlavní roli hrála mladičká Lída Baarová.

Dárkyní maringotky chrudimskému Muzeu loutkářských kultur byla Růžena Kopecká, se kterou se osobně znala vedoucí Muzea přírody Vysočina Ilona Vojancová. "Vyprávěla mi, že měla stanoviště na Letné, kde se běžně hrálo loutkové divadlo. Potom si rodina maringotku přestěhovala do zahrádkářské kolonie na Zbraslavi," říká Ilona Vojancová. Dar se datuje do osmdesátých let, zanedlouho poté Růžena zemřela.

Návštěvníci skanzenu na Veselém Kopci mohli interiér maringotky obdivovat pouze zvenčí. Uvnitř byl nábytek, ale i loutky vykreslující účel, ke kterému vozík na kolečkách sloužil.

Nyní jde o sbírkový předmět loutkářského muzea, který musel být z Veselého Kopce odvezen. "Nyní řešíme, co s ním. Poté, co bude restaurován, ho totiž už nemůžeme vrátit zpět - regule nakládání se sbírkovými předměty to nedovolují. Bylo by ideální sehnat někoho, kdo maringotku vystaví v uzavřených prostorech. Jinak by musela zůstat v depozitáři," vysvětluje Břetislav Oliva.

Replika maringotky loutkářské rodiny Kopeckých bude vystavena v příštím roce v Soulu, kde se uskuteční velká výstava loutek. Měla se uskutečnit letos, ale kvůli koronaviru byla odložena. "Korejcům se maringotka moc líbila. Ale repliku si pravděpodobně vytvoří sami podle našich návrhů," doplňuje Oliva.

Maringotka zmizela ze skanzenuZdroj: Archiv MLK

Červen 2020

Koupaliště v Hlinsku je otevřeno

Hlinsko – Na víkend avizované tropické teploty mohou lidé z Hlinska a okolí využit k návštěvě nového koupaliště s biotopem. Dnes se jeho brána poprvé otevře pro veřejnost.

Investice za čtyřicet milionů korun je výjimečná v tom, že se o čistotu vody nestará chemie, ale samotná příroda. To ocení zejména lidé trpící ekzémy nebo alergici.

V Hlinsku plovárna nebyla čtyři desítky let, lidé se chodili koupat do nedalekého lomu v Srní anebo využívali krytý plavecký bazén. Teď je všechno jinak: malé děti jistě potěší sto metrů dlouhý herní potok s vodními hračkami, dospělí si mohou protáhnout tělo v klasickém plaveckém bazénu. Hezký je i ostrov uprostřed koupaliště. „Každý rok se budeme snažit doplňovat prvky pro vyžití návštěvníků,“ řekl starosta Hlinska Miroslav Krčil.

Včera otevřené unikátní koupaliště s biotopem je zřejmě největší v České republice. Plánovaná kapacita je až 700 návštěvníků denně. Ti mohou již dnes využít hřiště na plážový volejbal, součástí koupaliště je i parkoviště, k dispozici jsou stánky s občerstvením.

Červenec 2020

Pařížovská přehrada je uzavřena, lidé by nebyli v bezpečí

Běstvina – Už hodně návštěvníků Pařížovské přehrady odjelo s nepořízenou. Vodní hráz je pro veřejnost uzavřena, rozhodlo o tom Povodí Labe a upozorňuje, že zákaz vstupu platí bez výjimek.

V minulých letech byli turisté přicházející k hrázi přehrady Pařížov zvyklí, že jim byl umožněn vstup do jinak uzavřeného areálu. „Tuto praxi jsme však byli nuceni zrušit a obsluha vodního díla již neumožňuje návštěvníkům přístup na hráz přehrady. Důvodem opatření je skutečnost, že ochranné prvky, zábradlí a podobně nevyhovují současným požadavkům bezpečnosti,“ uvádí mluvčí královéhradeckého Povodí Labe Hana Bendová.

Na více než stoleté stavbě tak podle jejích slov vznikaly potenciálně nebezpečné situace. Vodní dílo Pařížov je oblíbeným turistickým cílem, v těchto dnech se tam vydávají třeba rekreanti trávící dovolenou u Sečské přehrady. Ovšem odjíždějí zklamaní.

Povodí Labe právě kvůli atraktivnosti stoleté přehrady pořádá každoročně pro návštěvníky Den otevřených dveří. „V rámci této akce mohou turisté přehradu navštívit, prohlídka probíhá i s odborným výkladem pana hrázného. Avšak s ohledem na situaci, která byla vyvolána nouzovým stavem v souvislosti s koronavirem, musel být Den otevřených dveří naplánovaný na letošní jaro zrušen. Další termín této akce zatím není stanoven,“ pokračuje Hana Bendová a dodává, že v současné době nejsou až do odvolání povoleny ani hromadné odborné exkurze.

Přehrada Pařížov byla postavena v letech 1909 – 1913 a od roku 1986 je chráněna jako kulturní památka. Jedná se o funkční vodní dílo, které plní důležitou úlohu v protipovodňové ochraně obcí. Je také významnou zásobárnou vody pro řeku Doubravu v suchých obdobích.

Přesně před dvěma lety kvůli obrovskému suchu voda v Pařížovské přehradě málem vyschla, zůstala z ní jen louže. V tu dobu se stala velkou turistickou atrakcí – lidé se chtěli podívat do míst, která byla po dlouhá desetiletí pod vodou. Ovšem i tehdy panovaly obavy o jejich bezpečnost, mnohým návštěvníkům totiž hrozilo, že zapadnou hluboko do bahna.

Druhým extrémem byl rok 1997, kdy během červencových povodní tekla voda přes přelivy hráze jeden den a 18 hodin. Nádrží proteklo asi 30 milionů kubíků vody. Na hrázi ale vznikly pouze drobné škody.

Pařížovská přehradaZdroj: Archiv

Srpen 2020

Rumunští psi byli odsouzeni na smrt, teď už jsou už v bezpečí východočeského útulku

Luže – Jen málokdo si umí představit, jak těžký mají život psi v Rumunsku. Toulají se, mají hlad. Mnozí skončí pod koly projíždějících aut a na krajnicích se povalují jejich mrtvoly. Někteří ale dostali šanci a jsou už v bezpečí v českém azylu. Tři z nich od víkendu pobývají v Heaven Ranch v Srbcích u Luže.

ÚZKOST A BEZNADĚJ

„Projeli jsme napříč skoro celé Rumunsko a musím říct, že pohled byl víc než k pláči. .Ať už jsme projeli hlavním městem Bukurešť nebo horskými oblastmi, všude se nás zmocňovala úzkost a pocit bezmoci,“ říká iniciátorka záchrany rumunských psů Martina Bártová.

Někteří chlupáči skončí při troše štěstí ve státních útulcích, ale není to pro ně žádná výhra. „Každý pátek tam dochází k utrácení psů. Nikde se to nezveřejňuje, ale je to tak,“ pokračuje Martina. Jí a dalším českým dobrovolníkům se podařilo kontaktovat psí útulek v rumunském městě Braila. Stejně jako v dalších podobných státních zařízeních i zde existuje takzvaný Kill list – seznam psů určených k eutanazii. Díky úhradě měsíčního poplatku, který činí 45 euro, se české iniciativě podařilo zachránit a převézt přes hranice už 48 psů. „Martině vzdávám hlubokou úctu, protože tato akce vyžadovala od počátku do konce velikou statečnost a odhodlání. Jen díky obětavým dárcům jako jsou naši příznivci, se náš spolek rozhodl zaštítit tři pejsky ze seznamu: Codyho, Merlina a Lenyho,“ uvádí provozovatelka útulku v Srbcích Diana Šlechtová. Rumunští „kluci“ jsou zatím v karanténě, musí se nejprve aklimatizovat. „Budeme je pomalu zvykat na slušné zacházení, protože moc nic dobrého nezažili. Nyní se ale už začínají rozkoukávat. Jinak pro vytrvalé pochybovače: pejsci jsou jsou řádně očkovaní a čipováni a v Rumunsku prošli povinnou karanténou. Jsou dokonce kastrovaní. Budeme jim v brzké době hledat nové domovy,“ ujišťuje Diana Šlechtová.

JDE HLAVNĚ O ZISK

Dobrovolnická iniciativa sklízí převážně pochvalné reakce. Objevily se ale i názory, podle kterých by se měla pozornost soustředit především na zvířata v českých útulcích. „Ono by v nich nebylo tolik psů, kdyby je útulky řádně inzerovaly a snažily se jim najít domov. Odmítají je propustit, jde jim o finanční zisk. Unie práv zvířat na otřesné případy stále upozorňuje,“ zdůrazňuje Diana Šlechtová.

Září 2020

Pryč s autovraky. Nekompromisně

Chrudim – Z města postupně mizí autovraky. Lidé o nich dobře vědí a sami dávají starostovi tipy na adepty k odtažení a ekologické likvidaci.

Při koupi nového vozu se každému nechce navštívit úřad a nechat auto vyškrtnout z registru. Jako nejjednodušší se nabízí nechat ho na ulici nebo na kterémkoliv parkovišti. To ale platilo v minulosti, teď jsou jiná a výhodnější pravidla pro majitele autovraků. Ti mají podle nového zákona dva měsíce na to, aby si nechali provést technickou kontrolu vozidla. Pokud to neudělají, skončí jejich vůz po odtahu na odstavné ploše a bude zlikvidován. Ovšem za to musí ten, kdo je zapsán ve velkém technickém průkazu zaplatit.

Ovšem je tu i jiná cesta. „Stačí jen městu Chrudim podepsat plnou moc k likvidaci vozidla a k odhlášení z evidence. Potom už tato starost přejde na nás,“ vysvětluje starosta města a autor „zlepšováku“ František Pilný.

Radnice už obeslala všechny provozovatele autovraků se žádostí o odtažení z prostoru nebo obnovení technické kontroly vozidla. Pokud se někdo neozve, což je pravděpodobné, vraky budou odtaženy na odstavné parkoviště na náklady provozovatele a celá záležitost skončí vymáháním peněz, třeba i formou exekuce.

Bezplatná možnost likvidace auta nedávno jistě potěšila majitele autovraku, který stál na parkovišti v lokalitě pod nádražím. Ve voze mu totiž přespával už delší dobu bezdomovec, kterému vrak poskytoval útulný noční úkryt. „Pán se dostavil s velkým technickým průkazem, podepsal plnou moc a týž den bylo auto odtaženo. Tím pro něj starost skončila,“ potvrdil starosta.

Ilustrační foto.Zdroj: Deník / Nečina Marek

Říjen 2020

Film Služka navrátil život do zámku ve Slatiňanech

Slatiňany - Téměř celý říjen patřil zámek Slatiňany nedaleko Pardubic filmařům. Štáb režisérky Mariany Čengel Solčanské tam natáčel slovensko-české historické drama Služka inspirované stejnojmenným románem Hany Lasicové.

Filmaři ve Slatiňanech natočili víc než tři čtvrtiny filmu, zbytek je čeká na jaře příštího roku. Natáčení v čase protiepidemických opatření nebylo snadné, bylo třeba dodržovat všechna opatření a také striktní pravidla stanovená samotným zámkem, který patří mezi české národní kulturní památky a  kde právě v červenci skončila rozsáhlá obnova. Během ní byla zrekonstruována fasáda, okna, dveře, některé místnosti a také zrevitalizovaná zámecká zahrada. Je proto jasné, že kastelán zámku Jaroslav Bušta dbal na to, aby výsledky této obnovy neutrpěly přítomností filmařů. Sama režisérka Solčanská k natáčení řekla: „Starý zámek ožil. Na chvíli. Předmětům jsme vrátili jejich původní význam, otevřeli okná, rozestlali postele a naplnili skříně… Staré parkety vzdychají pod každým krokem, zvukaři jsou z toho na nervy. Éterické siluety žen utažených do korzetů… Pokoušíme se porozumět světu, který už sto let neexistuje.“

A jak vnímal přítomnost filmového štábu kastelán zámku Jaroslav Bušta? „Někdy jsem měl opravdu srdce na pokraji zástavy, přece jen je zámek skoro jako dítě, o které deset let pečujete a nechcete, aby se mu něco stalo. Naštěstí až na drobnost vše dobře dopadlo a já jsem tomu strašně rád,“ prozrazuje kastelán. Tou „drobností“ má na mysli skutečnost, že se herci Lukáši Pelčovi, který představuje ve filmu zahradníka Štefana, podařilo rozbít okenní tabulku. Ale, jak s úlevou konstatoval sám herec, se naštěstí „všecko dalo do pořádku“.

Navzdory tomu je Jaroslav Bušta rád, že filmařům dovolili prostory zámku využít. „Na natáčení budu vzpomínat v dobrém, byla to zajímavá zkušenost a zážitek. Vidět, jak ožívají zámecké interiéry, jak film vzniká, jak se v noci natáčí den, jak filmově sněží, prší atd. Sledovat všechny profese, které se na tvorbě podílejí. Není to nic lehkého, člověk si to uvědomí, až když vidí, jak se takové dílo tvoří.“

Na scénáři, inspirovaném románemm Služka Hany Lasicové, pracovala Solčanská skoro sedm let. Vypráví příběh žen, o kterých rozhodují muži, o romantickém vztahu, který i dnes někdy vzbuzuje vášně. Hlavními hrdinkami jsou dvě dívky zmítané citovou nejistotou. V období první svetové války přichází patnáctiletá Anka (Dana Droppová) pracovat jako služka do pražské vily vysoce postaveného rakousko-uherského úředníka (Karel Dobrý) a jeho manželky (Zuzana Mauréry). Ančinou novou rodinou sa stává služebnictvo – kuchařka Kristína (Anna Geislerová), služka Líza (Vica Kerekes) nebo zahradník Štefan (Lukáš Pelč). Kromě nich však získavá i úhlavního nepřítele - stejně starou dceru z panské rodiny, Resi (Radka Caldová). Nevraživost se však postupně promění v sympatie a mezi mladými ženami se rozvine romantický vztah. To všechno v době, kdy ženy neměly ani volební právo, nemluvě o právu na lásku podle vlastního výběru. Má jejich vztah šanci na přežití, nebo doplatí na tehdejší normy a pravidla?

Film Služka byl nedávno podpořen významným evropským filmovým fondem EURIMAGES, což představuje garanci kvality a spoločenského přesahu celého projektu. Producenty filmu jsou slovenská společnost Bright Sight Pictures a česká CINEART TV Prague, koproducentem je Česká televíze.

Listopad 2020

Žinylkové textilie z Hlinska jsou evropským unikátem

Hlinsko – Ruční výroba žinylkových textilií v Hlinsku, kterou zde se stejnými výrobními postupy z poloviny 19. století obnovil Josef Fidler, se stala součástí krajského Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Do něj hejtmanství zapisuje takové tradice, které jsou v kraji díky místním komunitám či jednotlivcům stále živé. Není bez zajímavosti, že osm z deseti těchto tradic má původ na Chrudimsku, poslední dvě jsou z Orlickoústecka.

První záznamy o výrobě žinylkových textilií z hedvábí pocházejí z Francie, jsou datované kolem roku 1750. Název vznikl z výrazu la chenille – housenka. Zatkávaná žinylkové vlákno vzdáleně housenku připomíná. Z Francie se znalost technologie rozšířila do dalších evropských zemí. Od poloviny 19. století se významným střediskem textilní výroby na území dnešního Česka stalo právě Hlinecko. Žinylkové zboží se tu vyrábělo nepřetržitě až do počátku 80. let 20. století, kdy byla výroba kompletně zrušena. K její obnově došlo až na počátku 21. století díky snaze a úsilí tkalce Josefa Fidlera z Hlinska.

Žinylkové textilie zhotovené ručním tkaním se vyznačují sametovým vzhledem, ale také měkkostí a poddajností. Žinylkové vlákno patří do skupiny efektních přízí, které mají tkaninám dodat zdobné prvky a zvláštní vlastnosti. Výroba umožňuje vytváření složitých květinových či figurálních motivů. Postup výroby je složitý, vyžaduje velkou přesnost a tkadlec musí precizně ovládat svoje řemeslo. Ruční výroba žinylkových textilií na Hlinecku je od roku 2017 zapsána na Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.

V současné době je Tkalcovna na Betlémě v Hlinsku nejen jediným místem v Česku, kde se žinylkové textilie tkají, ale i jediným místem v Evropě. Žinylkové oděvní doplňky, které zde vznikají, tvoří součást módních kolekcí předních českých oděvních návrhářů.

Žinylkové textilie z Hlinska jsou evropským unikátemZdroj: Deník

Prosinec 2020

Obchvat Chrudimě už má zřetelné obrysy

Druhá část obchvatu Chrudimě už dostává zřetelné obrysy. Hotové jsou náspy budoucího obchvatu, pokračují práce na mostech. Náročná byla zejména stavba nosníků téměř stometrového mostu přes železniční trať ve Slatiňanech, betonuje se rovněž podjezd pro obslužnou komunikaci u Kunčího. Před koncem roku byla opět zprovozněna frekventovaná silnice z Chrudimě do Vlčnova, která od jara uzavřená kvůli stavbě dalšího viaduktu.

Stavba 4,6 kilometrů dlouhé trasy obchvatu od současného ukončení první etapy na vysokomýtské výpadovce až za Slatiňany je v mírném skluzu. Přesto by nic nemělo bránit plánovanému zprovoznění v prosinci 2021, tedy přesně dva roky od zahájení stavby.

"Máme s pracemi menší zpoždění, i přes komplikace s počasím, a dokážeme se s tím vypořádat," uvedl ředitel stavební firmy M-Silnice Lukáš Hořčík.

"V listopadu pokračovalo hutnění náspů, došlo i na betonáž mostovky mostu přes silnici III/3589 do Vlčnova. Pilíře i opěry most přes železniční trať jsou vybetonované. Chystá se betonáž podjezdu na konci úseku. V prosinci byla dokončena montáž nosníků mostu nad železniční tratí. Do konce roku bude ještě zprovozněna silnice III/3589 z Chrudimi do Vlčnova. Došlo již k pokládce asfaltu," uvedla v polovině prosince mluvčí ŘSD Nina Ledvinová.

Obchvat uleví po dokončení nejen východní části města, přes kterou je nyní doprava od Pardubic na Vysočinu provizorně svedena, ale i sousedním Slatiňanům. Obě města po něm volaly několik desítek let.