„I přesto můžeme říct, že z 70% máme hotovo,“ přitakává odborník na roubené stavby Hynek Šalplachta.

„Na jednotlivých trámech lze rozpoznat i dobu jejich instalace. Trámy u země, které jsme usazovali na samém počátku stavby, mají šedý povrch vlivem povětrnostních podmínek. Dnes osazené trámy jsou bílé bez poskvrn,“ dodává nezdolatelný fachman a tesař v jedné osobě Hynek Šalplachta.

UV záření ze slunce stavbě příliš neškodí, podle odborníků se pomalu rozkládá pouze lignin ve dřevě, který se pak vodou vymývá. Při plánování stavby nemusíte mít ani strach, že působením přírodních vlivů dojde ke zkáze. „Degradace dřeva vlivem UV záření je vypočítána na 1 cm za 100 let,“ uklidňuje potenciální stavitele Šalplachta.

Aby se o dřevěném objektu mohlo s jistou dávkou nadsázky říci, že je stavěn na věčnost, je nutné jeho zabezpečení od vlivů Matky přírody nezanedbat již při stavbě.

Nejde uspěchat nic

„Zájemci si musí uvědomit, že veškeré detaily na takovéto stavbě mají svoje opodstatnění. Vše vychází z bohaté zkušenosti jejich předků, kteří věděli, že to tak má být a ten tesař to dělal taky tak. Snažím se tak pracovat i já.“ Problém dnešní doby vidí Hynek Šalplachta i v posuzování lidových staveb dnešníma očima. „Jakmile začnou lidé hodnotit stavbu dnešními měřítky, tak zjistí, že jsou mnohé části předimenzované a začnou to zjednodušovat a pak se najednou zjistí, že mezní situace, na které byly stavby původně zamýšleny, jsou někde jinde,“ říká člověk, který přes zimu studuje odbornou literaturu lidového stavitelství a v letních měsících prakticky uplatňuje své bohatě nabité teoretické znalosti. Inspirací pro něj jsou cesty do zemí, jako je Ukrajina či Rumunsko.

„Snažíme se na této stavbě dodržet i místní zvyky tehdejších tesařů“, ukazuje nám tesař Hynek přesahy trámů na obvodovém plášti, které si můžete detailně prohlédnout na fotografii.

Sedá si i dřevo

Přesahy a různé prvky „navíc“ nemají svůj důvod jenom pro okrasu. Zajímavá je i problematika sesychání dřeva. „Dřevo, trám nesesychá po své délce, ale v příčném rozměru. Musíme proto myslet na jednotlivé spáry v zámcích, kde ty vůle mají své opodstatnění. Je třeba odhadnout, aby si vše při sesychání tak akorát dosedlo a nedošlo ke vzpříčení. Eliminovat vše úplně nejde, ale tím, jak je stavba pomalá, tak dochází k postupnému sesychání a dosedání celé stavby tak akorát,“ ozřejmuje zákonitosti dané přírodou Hynek Šalplachta. Dokončení v co nejrychlejším tempu není nejlepším způsobem, jak získat hodnotnou stavbu. Jestliže se v domě začne topit ještě v témže roce, kdy byly stromy poraženy, nemá dřevo dostatek času na postupné sesychání.

Osazení ostění oken nám připomíná skládačku, kde jeden trám vedle druhého zapadá do jednotlivě vysekaných zámků. „Okenní ostění máme přichystané na tzv. sdružené okno, které je typické pro oblast Chrudimska,“ ukazuje nám okenní futro pro dvojici oken Hynek Šalplachta. Zvláště pro takto malou chalupu ani jiné možnosti člověk moc nevymyslí.

„Skládačka“ však musí splňovat téměř strojírenské míry. Při pracích na perech u okenních futer musíme dodržet přesnou délku trámu, aby nám položený překlad neležel na něm. Okno by časem nešlo v nejlepším případě otevřít, nebo by se rozevřel rohový spoj nad oknem.“ upozorňuje na nesnáze při tesařské práci Ing. Šalplachta. „Vychytávky“ nalézáme i pod trámkem sloužící jako futro okna, kde je schován otvor pro odtok vody.

O zvědavce pan Vavroušek nouzi nemá. „Dost lidí se zajímá, zatím jenom prohlíží, ale proto to taky stavíme“. Jeho slova o zájmu lidí potvrzuje i Hynek Šalplachta a se sarkastickým úsměvem namítá „to jo, to mě dost zdržuje“. Příště si povíme něco o izolaci a spojování trámů.

Radek Latislav