S jarem začalo hlavní období sběru léčivek. Letos ale lidé poprvé nemohou odevzdat usušené části rostlin v kamenné výkupně ve Slatiňanech, protože ta nedávno ukončila provoz. Byla přitom v Pardubickém kraji svého druhu jediná a fungovala na místě za bývalým cukrovarem již od 50. let minulého století.

Pilní sběrači ani školní kolektivy přesto nezůstávají na holičkách. Pokud mají nasušených rostlin větší množství, přijede za nimi mobilní sběrna, zatímco menší množství lze doručit zásilkou. Bývalý vedoucí slatiňanské výkupny Pavel Dymák se totiž rozhodl ve své dosavadní práci pokračovat. Jen ale na jiném místě a ve vlastní režii.

Hana Binková žije v Bítovanech na Chrudimsku, kam za ní jezdí i zájemci o alternativní léčbu, výklad karet nebo diagnostiku kyvadlem.
Vidím duše zemřelých i anděly, říká bítovanská bylinkářka Hanka Binková

„Společnost Leros sice objekt ve Slatiňanech odprodala, ale domluvili jsme se, že jí budu byliny dodávat dál. Naštěstí to vypadá, že zájem o ně mezi lidmi znovu roste. Penicilín všechno nenahradí, příroda je příroda,“ přemítá Pavel Dymák, který se věnuje výkupu léčivek už 27 let.

Příklady výkupních cen.
Ceny jsou uvedeny za 1 kg.

Bez černý květ 150 Kč
Bez černý plod 100 Kč
Bříza bělokorá list 45 Kč
Hloh obecný květ 380 Kč
Hluchavka bílá květ 500 Kč
Kopřiva dvoudomá nať 45 Kč
Máta peprná nať 55 Kč
Meduňka lékařská nať 60 Kč
Pivoňka lékařská květ 50 Kč
Pampeliška lékařská list 80 Kč
Pomerančová kůra oplodí 25 Kč
Růže šípková plod 45 Kč
Sedmikráska chudobka květ 250 Kč
Tymián obecný nať 60 Kč
Zlatobýl nať 45 Kč

Sám prý nedá dopustit hlavně na bylinné čaje. „Když se potřebuji vypotit při chřipce, ideálně poslouží květ černého bezu. Na průdušky je jitrocel, na celkové zklidnění pomůže meduňka, na uklidnění žaludku zase máta,“ jmenuje Pavel Dymák několik příkladů.

Díky své dlouholeté praxi udržuje Pavel Dymák kontakt s mnoha školami i jednotlivými sběrači. „Teď zrovna mám na nákupně asi dva a půl metráku pomerančové kůry ze základní školy Smetanova v Přelouči. Pokud ale někdo nabízí podobně velká množství, zajíždím třeba i do Hradce Králové nebo do Náchoda,“ upřesňuje nákupčí, který má teď základnu v Bošově u Miřetic na Chrudimsku. Případnou návštěvu tam je ale nutné domluvit předem.

Zatímco školy shromažďují především pomerančovou kůru, jednotlivci často nosí lipový květ, kopřivu nebo březové listí. Někteří si tím umí i zajímavě přivydělat. „Jezdil za mnou do Slatiňan muž, který dokázal za sezónu odevzdat i devět metráků březového listí. Tenhle sběrač už ale zemřel,“ vzpomíná Dymák.

Veškeré rostliny lze do výkupu nabízet jen v suchém stavu, kdy váží jen zlomek původní hmotnosti. Například k odevzdání metráku březového listí je tedy nutné nesbírat až pět metráků čerstvého materiálu. Při letošní ceně 45 korun za kilogram tak nejde o snadný výdělek.

 Hasiči tanečními kroky zapřáhli autobus za naviják, ale tento pokus se nepovedl. Rozjařený řidič autobusu, který chtěl hasičům při záchraně pomoci zařadil při vytahování místo zpátečky rychlost vpřed a odneslo to lano na navijáku.
Rozjařený řidič autobusu s folkloristy zapadl na louce. Mazurku tančili i hasiči

Zásadní jsou i požadavky na kvalitu bylin, které nesmí při sušení nijak utrpět. Nepřichází v úvahu například odevzdání bylin znečištěných, vlhkých, nebo napadených plísněmi. Odpovídat musí i barevnost usušené rostliny. K prvotnímu posouzení dojde už při výkupu. Pod přísnou kontrolou jsou i postupy zpracovatele, který se musí prokázat například platným certifikátem Státního úřadu pro kontrolu léčiv. Společnost Leros, která zpracovává především byliny z Pardubického a Královéhradeckého kraje, se navíc může prokázat i aktuálním certifikátem o ekologické produkci.

Na svoje zkušenosti se sběrem léčivek si vzpomíná Zuzana Kohlová, která dnes pracuje jako lékárnice v centru Heřmanova Městce. „Nejdřív jsem bylinky nosila do výkupny a dnes je prodávám,“ usmívá se žena. „Jako dítě jsem sbírala hlavně kopřivy, které docela rychle přibývaly. Žádnou velkou motivaci jsem ale neměla, tenkrát se to po nás ve škole prostě chtělo. Později jsem přišla sběru víc na chuť, to když jsme s babičkou na zahrádce společně pěstovaly měsíček lékařský. I ten jsme pak nosily do výkupny,“ dodává Zuzana Kohlová.

Na ozdobu jedné koule ve velikosti deseti centimetrů bylo použito 175 skleněných krystalů a kamenů.
Chcete mít stejně jako Karel III. Královské jablko? Ozdoby z Oflendy ho kopírují

Nejen výdělkem motivuje ke sběru bylin své žáky základní škola v Třemošnici. Děti do ní obvykle přinášejí březové listy, kopřivovou nať, černý bez, ale i listí pampelišek, nebo květy lípy, hluchavek či sedmikrásek. „Rostliny přijaté od každého žáka zvážíme a sběrač dostane po prodeji přesně tolik peněz, kolik si dokázal vydělat. Škola si nic nenechává,“ vysvětluje zástupce ředitele třemošnické školy František Kučera. Škole jde prý hlavně o výchovný dopad. Některé děti si takhle mohou šetřit na nějaký vytoužený nákup. „Ale myslím si, že jim prospěje i získané povědomí o původu léčivých látek nebo kosmetických přípravků. Možná si pak budou takových výrobků víc vážit,“ odhaduje.

Sběr bylin ve školách dnes už není železným pravidlem. Například v Základní škole Komenského v Ústí nad Orlicí od něj naopak v posledních letech upustili. „Ještě do předloňska jsme na prvním stupni sbírali pomerančovou kůru, odevzdávali jsme jí tehdy něco přes půl metráku. Protihodnotou jsme dostávali nějaké školní pomůcky pro prvňáky,“ vzpomíná ředitel školy Radek Škarka.

Zádrhel prý ale představoval rostoucí počet alergiků mezi dětmi. „Pytle s kůrou jsme měli uložené na chodbách, kde jsme pro ně měli místo. Někomu pytle nevadily, jiné obtěžovalo jejich aroma, dalšímu zas spouštěly rýmu. Nakonec jsme tedy se sběrem úplně přestali,“ konstatuje ředitel školy.