Když do Základní školy v Nasavrkách přišla nabídka ze Židovského muzea v Praze zapojit se do mezinárodního projektu Krokus (k uctění památky dětských obětí holocaustu), ani na chvíli jsme nezaváhali a do projektu se zapojili.

První fází projektu bylo zasazení cibulek žlutých krokusů. Žáci 8. a 9. třídy je zasadili do truhlíků, které odnesli do chladu a nechali je odpočívat. Zde jsme mohli skončit. Počkat do ledna, přenést truhlíky do tepla a čekat, jestli nám vyrostou a vykvetou.

My jsme se rozhodli pro jinou cestu. Holocaust, tedy cílené vyvražďování židovské populace v době 2. světové války, se bytostně dotýká i našeho města. Vždyť zde spokojeně žilo několik židovských rodin, které nenávratně zmizely a zbyla nám dnes po nich pamětní deska na místní sokolovně či několik domů na náměstí.

Učitelka historie

Projekt jsme rozdělili na několik částí.

První byla historická. V hodinách dějepisu žáci pod vedením paní učitelky Dostálové vyšli z poznání životních příběhů lidí, kteří se stali oběťmi holocaustu, ale měli to velké štěstí, že přežili. Četli knížku paní Evy Erbenové – Povídej, mámo, jak to bylo, zhlédli dokument Sladké nic (životní příběh paní Marty Kottové). Žáci se takto dozvěděli o Protektorátu Čechy a Morava, o založení židovského ghetta v Terezíně a životě v něm, o transportech na Východ, o pochodech smrti i obtížnosti přeživších vrátit se po válce zpět do reálného světa.

Díky spolupráci naší školy s Židovským muzeem v Praze a Památníkem Terezín jsme získali velké množství studijních materiálů, se kterými žáci pracovali při zjišťování dobových reálií.

Přežil někdo?

Další fází projektu byla část literární. V hodinách českého jazyka pod vedením paní učitelky Michkové žáci 8. třídy četli texty s tematikou šoa v učebnici literatury. Žáci 9. třídy se seznamovali s životními příběhy a tvorbou židovských spisovatelů (Ota Pavel, Karel Poláček, Arnošt Lustig).
Velmi významnou částí projektu bylo pátrání po nasavrckých Židech. První zastavení bylo u pamětní desky na nasavrcké sokolovně. Znali jsme identitu tří rodin. Kolik to ale bylo lidí, jak byli staří, kde bydleli, čím se živili, jaký byl jejich osud, přežil někdo? To byly otázky, které jsme si kladli.

Žáci pracovali se vzdělávacím portálem holocaust. cz, kde získali seznam těch, kteří válku nepřežili. Další informace získali na Městském úřadu v Nasavrkách. Vyvrcholením pátrání byla návštěva Okresního státního archívu v Chrudimi (na horním snímku), kde se pod vedením Mgr. Bočka stali z žáků badatelé. Mohli nahlédnout do předválečných třídních výkazů, živnostenských listů nasavrckých Židů, stavebních plánů židovských domů, Terezínské pamětní knihy…

Na základě zjištěných skutečností žáci sestavili rodokmeny rodin Meislových, Roubíčkových, Spielmannových a Taussigových. Sestavili seznamy nasavrckých Židů, do kterých zanesli data narození, označení a data transportů do Terezína a Osvětimi. U mnohých se podařilo dopátrat i přesné datum úmrtí.

Pojedou do Prahy

Přišla závěrečná fáze projektu, kdy v hodinách výtvarné výchovy deváťáci pod vedením paní učitelky Hyklové připravili nástěnku. Podařilo se ji dokončit přesně 27. ledna, kdy si svět připomíná Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Při této příležitosti žáci 9. třídy připravili prezentaci výsledků svého pátrání pro spolužáky ze 3., 6. – 8.třídy, vedení školy i učitele naší školy. Nástěnka bude součástí výstavy mapující historii nasavrckého Sokola. Vernisáž je plánována na 25. března 2011 v rámci slavnostního otevření sokolovny.

Posledním bodem našeho projektu pak bylo promítnutí filmu Všichni moji blízcí režiséra M. Mináče, seznámení se s osobou Nicholase Wintona a aktuálně pozvání do kin na nový film Nickyho rodina.

K židovské problematice by se měli vrátit žáci 9. třídy v květnu, kdy mají domluvenou vzdělávací dílnu v Židovském muzeu v Praze spojenou s prohlídkou některých pražských židovských památek.

Otázky zůstávají

Mám-li se ohlédnout za realizovaným projektem, musím říct, že jsme byli velmi mile překvapeni zájmem našich žáků o téma holocaustu, pracovním nasazením, velmi často v době mimoškolní i svědomitostí při závěrečné prezentaci.

Zároveň jsme zjistili, že na spoustu otázek týkajících se nasavrckých obětí holocaustu neumíme dát úplnou odpověď. Proto se zde otevírá možnost dalšího pátrání, např. získávání informací ze svědectví pamětníků těchto událostí.

Mgr. Jana Dostálová, učitelka ZŠ Nasavrky