Při výukové hodině bylo uskutečněné spojení pomocí počítače a Skype s výzkumnou pracovnicí Ing. Markétou Pokornou, která nyní pracuje na Neumayerově stanici III na Antarktidě. Stanice je spravovaná německým Institutem Alfreda Wegenera.

Jmenovaná pochází z malé vísky Žďárec u Seče. Vše bylo perfektně ze strany výzkumnice připraveno. Na úvod sdělila dětem, jak se do výzkumné mise dostala, co tomu všechno předcházelo. Následovala ukázka zimního oblečení, které nosí, když jde ven provádět měření, včetně obutí, čepice a rukavic. Ze zajímavostí je, že oblečení neboli „skafandr“ jak říká, slečna Pokorná, váží okolo 4 kg.

Z dalších nutných věcí , které musí mít u sebe, když vychází ven, je vysílačka, ale hlavně navigace. Zde nejsou žádné identifikační body, podle kterých by se dalo v bílé pustině orientovat. Ze strany jednoho z žáků osmé třídy padla otázka, jak se tam stravují. Ukázala přes obrazovku počítače různé konzervy, většina jídla je zamražená. „Na pondělí pro své strávníky kuchař Dirk Hombeck připravil na oběd krokety, hovězí maso s omáčkou a kozí sýr,“ odpověděla Markéta Pokorná.

Jednou z mnoha zajímavých otázek osmáků bylo, kde berou vodu na pití. „Vyjdou před stanici a rolbou nahrabou sníh do nádrže, ten přefiltrují a chemicky upraví, doplní minerály, a pak jej mohou pít. Lékař Harald Geissler nad vším dohlíží a zatím nikdo nebyl nemocný,” zněla odpověď. Slečna Pokorná ukázala i balón, který meteorolog denně vysílá se sondou do výšky několika desítek kilometrů. Hodina otázek a odpovědí rychle utekla. Na závěr učitel zeměpisu poděkoval za zajímavě strávený čas, popřál Markétě Pokorné, hodně zdraví a šťastný návrat domů. Mimo jiné, z mise se vrátí až v roce 2012.

Zajímavé výukové hodiny byl přítomen i ředitel Základní školy v Třemošnici Lubomír Marek. Sám uvedl. „Takto koncipovaná hodina zeměpisu se mně líbila, ale hlavně se líbila žákům, a o to hlavně šlo. Z počátku povídala o tom, jak to tam funguje a chodí. Některé otázky byly dětské, ale zajímavé to bylo i pro kantory.“Na závěr Markéta Pokorná nám všem zamávala rukou tučňáka, ale ne živého.

PAVEL KALINA