„Dobrý den, bába letí komínem!“ Dlouhovlasá holčička očividně nezná ostýchavost vůči dospělým. Se širokým úsměvem nakukuje z místnosti, ve které si hraje s kamarádkou. Den otevřených dveří ve slatiňanské Mateřské škole Děvčátko Momo tak pro mne začíná neotřele, i když se pokradmu poohlížím po umouněné letící seniorce.

Soukromá mateřská školka byla otevřena vloni v září v bývalém slatiňanském zdravotním středisku v sousedství řeky a zámeckého parku. Zařízení, je na první pohled tvůrčí a pohodové. Stěny jsou okrově žluté, na první pohled vyvolávají pocit tepla a bezpečí. Stoly, židle a další nábytek jsou ze dřeva, doplňky tvoří přírodní materiály jako je len, hedvábí nebo bavlna.

Zvláštní jméno – Děvčátko Momo. Zakladatelé obecně prospěšné společnosti, která je zřizovatelem školky, ho nalezli v knize německého spisovatele Michaela Ende nazvané „Děvčátko Momo a ukradený čas“. Ostatně smysluplné a plánované trávení času je pro holčičky a kluky z tohoto předškolního zařízení zcela normální. Nemohou se dívat na televizi, protože ve školce žádná není. Ani počítač v ní nenajdete. Hrají si volně s maximálním zapojením fantazie. Zdravě jedí – biopotraviny a minimum cukru jsou hlavní částí jídelníčku. Tráví hodně času venku a užívají si předškolního věku bez ambic číst nebo psát. Raději poslouchají nebo hrají pohádky.

Sobotní den otevřených dveří využili zejména rodiče nejmenších dětí, kteří zvažují, kam svého potomka umístit. Přestože školka Děvčátko Momo patří suverénně k nejlevnější soukromým mateřským školám v republice, musí počítat se zhruba třítisícovým měsíčním výdajem. I přesto není s obsazením problém a navíc – školku mohou navštěvovat třeba i dvouleté děti.

Pohled na hrající si děvčátka ve připomíná staré dobré časy. Povídají si, nezávidí jedna druhé hezčí panenku. Zpívají si, vyprávějí. S učitelkami vedou otevřený dialog a uchovávají si zdravé sebevědomí. „Nashledanou, bábo,“ slyším při odchodu z úst veselé holčičky. Vida – a pak, že letí komínem.