Už je to patnáct let, co se pozastavení konalo vůbec poprvé. S nápadem tehdy přišla vedoucí turistického informačního centra Renata Maryšková.
„Deset ročníků proběhlo za sebou, a to vždy v květnu. Potom následovala pětiletá pauza. Bylo to kvůli velké rekonstrukci zámku, zahrady a parku. Pak přišel bohužel covid, který opět nedovolil tuto akci uskutečnit. Letos tedy pořádáme 12. ročník a věříme, že se snad vše povede,“ řekla Maryšková.
Akce začne o půl desáté ráno loutkovou pohádkou. Potom se rozjede program v podobě vystoupení folklorních, tanečních a divadelních souborů prokládaný prezentací národního hřebčína. Přijde i kouzelník, připraveno je malování na dětské obličeje, dobový kolotoč, střelnice a mnoho dalšího. „Přijďte se podívat, určitě to bude stát za to,“ pozvala Maryšková.
POVINNÁ ÚČAST JE PRYČ
Mírové slavnosti ve slatiňanském parku mají dlouholetou tradici. Konaly se už za hluboké totality pod taktovkou Svazu československo-sovětského přátelství. „Na tribuně z betonu a železa tehdy zněly projevy, jako děti jsme tam musely jít povinně. Jediné pozitivní na tom bylo, že mi mamka při té slavnosti koupila nějaké ovoce, protože tam na rozdíl od obchodů ve městě bylo všeho dost. Komunisti se museli ukázat ve snaze říct, jak pěkně si tu všichni žijeme,“ zavzpomínala dnes šedesátiletá Věra.
Na dobu před více než čtyřiceti lety si vzpomíná i Chrudimák Karel. „To muselo všechno časově klapat. Banány dozrávaly v chrudimských velkoobchodních skladech v areálu pivovaru v podzemí, aby se mohly dát do prodeje přesně v den, kdy se mírové slavnosti ve Slatiňanech konaly," řekl.
Po pádu režimu byla odstraněna železná konstrukce i betonový podstavec. Květnové slavnosti se poté nějakou dobu konaly na náměstí nedaleko školy, ale potom se opět přestěhovaly do parku pod názvem Slatiňanské pozastavení.