Po sněhu nejsou ani památky, naopak rozměklá půda připomíná jaro v rozpuku. Chrastečtí žáci se však nenechají odradit. Dobrovolníci s papíry nad hlavou se formují do tří postupně se zmenšujících kruhů, aby vytvořili alespoň sněhuláčí obrys. Kdo dostal bílý papír, tvoří tělo, modrý znamená klobouk, červený nos a černý uhlíky.
Žáků je hodně v jejich štěbetání téměř zanikají organizační pokyny učitelky Ivany Celnarové. „Ty si stoupni sem, ty o kus dál," buduje kantorka sněhuláka z žáků a co chvíli se obrací na kolegu Zdeňka Volejníka, který vše řídí ze střechy. „Hlava nám ujíždí napravo. Klobouk je moc nízký," hlásí učitel nahlas, aby jej bylo slyšet a pro sebe s úsměvem poznamenává: „Zlatě za loňská víčka, ta se aspoň nehýbala." Minulý rok totiž chrastečtí žáci budovali sněhuláka též bez sněhu, a to z plastových uzávěrů, které škola vybírá na pomoc chlapci s dětskou mozkovou obrnou.
Konečně jsou všichni žáci na místech. Na povel dřepnou a zvednou papír do výše. Sněhulák je na světě! „Být sněhulákem bylo dobré. Kolečko bylo lehké udělat, ale pak byla potíž v něm vydržet," říkají Vendula Kropáčková a Ema Chvojková z 5. B.
Pomoc Africe
S nápadem na vpravdě originálního sněhuláka přišli členové žákovského parlamentu a vše také zorganizovali. Startovné za jednoho sněhuláka je padesát korun a každá třída nějakého vyrobila. Každý dobrovolník, kdo se zapojil do velkého díla před školou, přispěl navíc symbolickou korunou. Peníze pomohou s převozem jízdních kol do africké Gambie, aby tamní děti měly na čem dojíždět do škol, které jsou od jejich domovů vzdálené mnohdy desítky kilometrů.
„Poté, co si dřepli a bylo hotovo, tak vůbec nelitujeme, že jsme sněhuláka stavěli tímhle způsobem," dodává učitelka Ivana Celnarová. Spolu s ní členové parlamentu odnesou výtěžek se sbírky na poštu a sami jej odešlou na účet Kol pro Afriku.
