Nad elektrárnou je na konci přivaděče z Křižanovické přehrady vyrovnávací betonová věž. Slouží k vyrovnávání tlaků vody při rychlém uzavření potrubí při přetížení nebo při poruše turbíny. Přítok do věže je seškrcen ocelovou troubou o průměru 2 metrů, jež se po 18 metrech zužuje na metr a pak se rozšíří na osm metrů. Věž je vysoká skoro 60 metrů. Od ní vede ocelové potrubí k hydroelektrárně s Francisovou spirálovou turbínou. Elektrárna vykrývá špičky odběru a bývá proto v provozu jen zhruba čtyři hodiny denně. Prohlídku elektrárny mohu jen doporučit. Můžete tu obdivovat um českých hlav a rukou. Celé vodní dílo, tedy Křižanovická přehrada, přivaděč, hydroelektrárna a vyrovnávací přehrada Práčov bylo realizováno v letech 1948 až 1953. Neuvěřitelné ve srovnání s dnešní délkou staveb. A to ještě tehdejší technika zdaleka nedosahovala té dnešní úrovně…

Z elektrárny zamíříme do Svídnice a dojdeme k sypané hrázi s betonovým přepadem. Kdysi jsme chtěli přepad sjet na deblové kánoi, ale nepovedlo se. Nedávno jsem viděl fotky, jak se přepad sjíždí na singl kanoi. Pokrok nezastavíš, lodě i vodáci se zdokonalují. Tím spíš ale vzbuzují obdiv ti, co jezdívali na dřevěných kánoích a skládacích kajacích.

Jaroslav Koreček, výtvarník