U paní Petry (28 let) se projevila schizofrenie po sledu nešťastných událostí. Zemřel jí syn, přišla o byt a tak se ocitla na ulici. Bez jakýchkoliv prostředků se pohybovala mezi bezdomovci, propadla drogové závislosti a situace jí dohnala až ke krádežím. Štěstí se na ní usmálo, když si našla nového přítele, u kterého mohla bydlet. Bylo třeba řešit další problémy.

„Mám strach, že nebudu mít peníze a spadnu do všeho znova,“ svěřila se nám.

Proto jsme společně s paní Petrou vyjednali invalidní důchod, obvolali všechny věřitele a sjednali splátkové kalendáře. Společně jsme s paní Petrou sledovali pracovní nabídky a trénovali průběh výběrových řízení. Výsledek se časem dostavil.

Nyní paní Petra splácí dluhy, pracuje na zkrácený úvazek a se svým přítelem si pronajali byt, který společně zařizují.

Statistika

Chrudimská pobočka Péče o duševní zdraví v Pardubickém kraji i v roce 2010 pokračovala v intenzivní činnosti, když za rok byla v kontaktu s 122 lidmi s duševním onemocněním. Sociální pracovníci se zájemci a uživateli služeb uskutečnili za rok 3 052 kontakty, z toho 897 delších než 30 minut.

Ze 122 osob necelou 1/3 představují lidé, které kontaktujeme jednou nebo dvakrát a kteří o naše služby prozatím zájem nemají. U duševně nemocných je obecně problém s motivováním a tato práce se zpravidla zúročí v budoucnu. Někteří se pro pomoc rozhodnou až po opakovaném jednání. Další 1/3 jsou lidé, kteří potřebují hlavně vyřešit aktuální problém jako hrozby exekuce, výpovědi z nájmu apod., což se většinou podaří během 5-10 setkání. Více než třetina lidí je s námi v dlouhodobém kontaktu, pomáháme jim na obtížné cestě životem s duševní nemocí. U některých to znamená trénink samostatného bydlení, u jiných docházení do nácvikových skupin komunikace či praktických dovedností, jiní potřebují náhradní sociální prostředí pro trávení volného času a konečně u řady lidí je to letitá pomoc se „začarovanými kruhy“ rodinných konfliktů, života na hranici bídy, trpělivé učení jak včas poznat projevy nemoci. Prostě úhrnem, aby žili jako běžní lidé a nemuseli být opakovaně hospitalizováni na psychiatrii.

Výsledky hodnocení

Vyhodnocovali jsme, jak jsou klienti s našimi službami spokojeni, např. jak jim vyhovuje přístup pracovníků nebo jak hodnotí posun své životní spokojenosti vlivem užívání služeb. S nadsázkou řečeno, požádali jsme klienty, aby nám vystavili vysvědčení, když v dotazníku měli známkovat jednotlivé položky jako ve škole. Průměrná známka za pobočku Chrudim vyšla 1,6. Velice si výsledku vážíme, protože spokojenost klientů je pro nás prioritou.

Také jsme společně s klienty hodnotili, jak se během roku 2010 podařilo dosáhnout stanovené cíle služeb. V chrudimské pobočce činil průměrný výsledek 81%, což je velmi dobré.

Rozhovor s ředitelem sdružení Péče o duševní zdraví

Na několik otázek nám odpověděl ředitel sdružení, MUDr. Petr Hejzlar:

Jak jste spokojen s výsledky za rok 2010?
Už více asi doplnit „než“ 15 let mě v téhle práci pohání vnitřní nespokojenost, takže na tuhle otázku se neodpovídá lehce. Ale vážně, máme za sebou další velký kus práce a já za ni děkuji všem spolupracovníkům. Nejde ani tak o kvantitu. Jsem samozřejmě rád, že dokážeme pomoci stále více a více lidem, ale podstatné pro mě je, že to děláme kvalitně. Prokazují to nejen vnitřní sledování kvality a efektivity, ale i velmi dobré výsledky inspekcí standardů kvality, které proběhly v lednu 2010 a lednu 2011.

V čem spočívá vnitřní sledování kvality a efektivity?
Definovat, co je kvalitní v sociální práci, není zrovna jednoduché. Vytvořili jsme vlastní systém, kdy hodnocení provádíme na několika rovinách – jak jsou naši klienti se službami spokojeni, jak se službám daří dosahovat jejich cíle, jak dodržujeme vnitřní standardy kvality. Vedle toho používáme i standardizovaný nástroj CAN (Camberwellské šetření potřeb), který ukazuje, že naše služby dokáží reagovat na skutečné potřeby klientů a vedou k jejich postupnému naplňování. To všechno nám umožňuje jednak si ověřit, že služby fungují, a jednak zjišťovat nedostatky.

A v čem tedy vidíte nedostatky?
Ve znalostech odborných metod, v tom mám laťku nastavenou hodně vysoko. Nedostatek je to relativní, daný délkou praxe, zkušenostmi. Naše týmy jsou poměrně mladé a stále se učí. Každý pracovník má na míru šitý vzdělávací plán a ten nám pomáhá vytvořit právě uvedený systém hodnocení.

Chtěl by jste na závěr zdůraznit některé úspěchy roku 2010?
Díky Individuálnímu projektu Pardubického kraje na sociální služby se podařilo založit nové pracoviště v Ústí nad Orlicí, které mi dělá radostí tím, jak rychle dokázalo kontaktovat mnoho potřebných klientů a začít spolupráci s místními psychiatry, městskými úřady a dalšími poskytovateli sociálních služeb.

Regionální týmy v Pardubicích a Chrudimi také výborně fungují. Vzhledem k délce jejich působení už to vnímáme trochu jako samozřejmost a zapomínáme to zdůraznit.

Samozřejmě mám radost, že si našich úspěchů všimla odborná psychiatrická obec, o čemž svědčí udělení Národní psychiatrické ceny profesora Vondráčka.

Leona Hniličková,
manažerka PR,
o.s. Péče o duševní zdraví