Než přejdeme k vysvětlení oné neobyčejnosti jubilea, je třeba poznamenat, že ve skutečnosti neoslavujeme založení obce, poněvadž o něm přesný doklad nemáme. Proto za jakýsi „rodný list", podle kterého se jubileum oslavuje, považujeme první písemnou zprávu o místě, která ovšem nemusí pocházet z roku, v němž vznikla samotná obec, jež může být i výrazně starší.

Zmínka o obci v Ďáblově bibli

Stradouňské jubileum je především zajímavé místem, kde se nachází údajný „rodný list", od kterého by se oslava odvíjela. S možností oslavy 855. výročí první písemné zprávy v letošním roce je to již složitější. Proto si tato výročí zaslouží samostatnou „jubilejní" připomínku.

Zpráva o Stradouni údajně z roku 1160 má být obsažena v největší rukopisné knize na světě, v tzv. Ďáblově bibli či Ďáblově kodexu, latinsky Codex gigas. Tento pozoruhodný rukopisný kodex, který obsahuje i obraz ďábla od toho odvozen název vznikl někdy v prvních desetiletích 13. století v benediktýnském klášteře v Podlažicích. A pokud ho dnes chceme v originále vidět, tak se musíme vydat do švédského Stockholmu, kde je uložen v Královské knihovně. Cesta této jedinečné památky do Švédska vedla z Podlažic přes kláštery v Sedlci u Kutné Hory a v Broumově na Pražský hrad v době krále Rudolfa II. Odtud ji jako součást válečné kořisti odvezli Švédové v roce 1648 a od té doby je uložena ve Stockholmu.

Do naší republiky se tato pozoruhodná kniha na několik měsíců vrátila na přelomu let 2007 2008, kdy byla vystavena v pražském Klementinu (20. 9. 2007 9. 3. 2008). Přítomnost „Ďáblovy bible" v Praze byla využita dík schopnostem žamberského knihaře Jiřího Fogla a jeho dcery Pavlíny Rambové ke zhotovení makety této knihy, která má alespoň zčásti nahradit originál, dnes již definitivně náležející Švédsku. Maketa obsahuje v originální podobě jen část stránek, ale důležité je, že k této části náleží i tzv. Nekrologium či Kalendarium, kde je možno vidět i onu zmínku o Stradouni.

Maketa Ďáblovy bible či kodexu od svého vzniku putuje po různých výstavách. V současnosti je vystavena v muzeu v Náchodě (17. 2. 10. 5.) s přerušením 20. 26. 4., kdy má být zapůjčena do muzea v Chrudimi. Má tedy případný zájemce o nejstarší dějiny Stradouně možnost vidět první zprávu o této vsi bez cesty do Stockholmu, sice ne přímo v originální, ale v originálu plně odpovídající podobě v jedinečné maketě této knihy, v jednom z uvedených východočeských muzeí.

Otazníky kolem výročí

V čem je však problém zpochybňující možnost letošní oslavy 855. výročí první zprávy o Stradouni?

Zpráva o Stradouni je součástí tzv. Nekrologia, což byla pomůcka k organizaci klášterních modliteb. Byl to kalendář, kde u každého dne je uvedeno, kterému světci je den zasvěcen, a současně, kteří příslušníci či dobrodinci kláštera v tento den zemřeli (proto název Nekrologium) a mají být připomenuti v každodenních modlitbách za zemřelé. K 27. září je v tomto kalendáři Nekrologiu poznamenáno, že je zasvěcen světcům Kosmovi a Damianovi (v církevním kalendáři platí toto zasvěcení i dnes) a z dalších osob, kterým má být věnována modlitba, je zmíněn též velmož Štěpán, který klášteru daroval poplatky ze cla ve Stradouni (ves byla situována na důležité komunikaci Trstenické stezce), šlo tedy o dobrodince kláštera. Ale, bohužel, z hlediska „rodného listu" Stradouně chybí to nejdůležitější letopočet, kdy k donaci došlo. Ten totiž z hlediska potřeby zařazení modlitby za zesnulého dobrodince nebyl důležitý.

A jak se tedy zmíněný letopočet vůbec objevil?

Ďáblův kodex v roce 1648 odvezený z Prahy poprvé studoval ve Švédsku v 50. letech 19. století moravský historik Beda Dudík. Jeho rozborem dospěl k názoru, že tento rukopis vznikl v podlažickém klášteře někdy mezi lety 1200 1230 a že odráží události od vzniku kláštera, který bývá kladen k roku 1160, kdy se poprvé připomíná opat tohoto kláštera (a který je mimochodem prvním prokazatelným dokladem pro existenci Podlažic v okrese Chrudim). Dudík tedy události zachycené v Kodexu, včetně oné zmínky o Stradouni, položil mezi léta 1160 1230. Tento závěr také publikoval ve své zprávě o švédském bádání.

S Dudíkovými poznatky se seznámil při svých místopisných studiích význačný historik českých hradů, zámků a tvrzí August Sedláček a do své místopisné kartotéky si poznamenal na základě poznatků Dudíkových Stradouň 1160 1230, aniž tyto letopočty dále zkoumal. A Sedláčkův údaj s letopočtem Stradouně bez dalšího zkoumání převzal ve své práci o českých místních jménech jejich velký znalec Antonín Profous, kde u Stradouně uvedl oba letopočty Sedláčkovy. Profousova práce o českých místních jménech s uvedenými letopočty prvních zpráv o jednotlivých místech se stala základem pro uvádění prvních písemných zpráv o obcích v úředních lexikonech obcí od 60. let 20. století. Tyto údaje o „křestních listech" měly vytvořit základnu pro správné slavení obecních výročí.

Z dvojletopočtu zbyl rok 1160

Ovšem ne ve všech případech letopočty první zprávy uváděné Profousem byly uvedeny správně a v souladu s dnešními výsledky bádání. A to je případ Stradouně. Z dvojletopočtu Sedláčkova a Profousova převzal lexikon jen první údaj 1160 a tak vznikl základ i pro případné slavení jubilea 855. výročí první písemné zprávy v letošním roce, i když žádný konkrétní doklad s letopočtem 1160, kde by se připomínala Stradouň, neexistuje. Nelze ovšem vyloučit, že k uvedené donaci poplatků ze stradouňské celnice podlažickému klášteru již v roce 1160 došlo, mohlo však tomu být i ve všech dalších letech až do vzniku Ďáblova kodexu v prvních desetiletích 13. století. Archiv podlažického kláštera byl zřejmě zničen husity při likvidaci kláštera v roce 1421, a proto se žádný doklad blíže potvrzující Štěpánovu donaci nezachoval.

Daný článek nechce v žádném případě vystupovat proti oslavám 855. výročí první písemné zprávy o Stradouni, pokud je obec připravuje. Článek chce jen upozornit, jak je to někdy složité, zvláště u těch nejstarších míst, skutečně přesný doklad s nejstarší zprávou o místě doložit. Kdybychom takovou stoprocentně přesnou a doloženou zprávu chtěli uvést u Stradouně, tak je to až rok 1304, kdy je Stradouň prokazatelně doložena jako majetek jiného kláštera cisterciácké Zbraslavi.

Prof. PhDr. František Musil, CSc, Historický ústav Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové