Lidé se soudí kvůli nejrůznějším věcem. Někdy je to facka, jindy metr zahrady nebo miliardy zvytunelovaného fondu. Ve Skutči vyrazila část obyvatel sídliště pod hlavičkou svého sdružení Za zelenou Skuteč ksoudu kvůli kácení stromů. Stromy jsou však pouhou špičkou pomyslného ledovce. Za kácením je třeba vysledovat stavbu supermarketu vtěsné blízkosti bytovek. Lidé obviňují radnici, že stavbu velkoprodejny proti jejich vůli podpořila a radnice se zase opírá o výsledek své ankety a rozhodnutí zastupitelů.
Soudní tahanice má teď první výsledek – kácet se zatím nebude. Odpůrci diskontní prodejny tak mohou slavit vítězství vjedné zbitev této války. Naopak radnice dělá, jako by se jí rozhodnutí soudu vůbec netýkalo a vlastně nebylo ani důležité. Už ve svých předchozích prohlášeních dala od problému ruce pryč stím, že její angažovanost skončila prodejem pozemku investorské společnosti a schválením změny územního plánu. Podle mého názoru ovšem právě tyto kroky radnici spojují scelou kauzou velmi silnou pupeční šňůrou. A taky je tu šest milionů, které má za prodej inkasovat.
Snažím se pochopit všechny strany vtomto sporu. Obyvatelé sídliště nechtějí přijít o svoji zelenou plochu, ať už má jakoukoliv kvalitu. Radnice podporuje stavbu supermarketu, který ve Skutči chybí a oněch šest milionů taky není špatná sumička. Obchodní řetězec by zase rád obsadil co nejlepší místo, protože právě výběr dobrého místa je polovinou jeho úspěchu.
A teď, babo, raď! Je vůbec možná vtakovém případě dohoda? Tvrdím, že dohoda je možná prakticky vždy. Jen je potřeba se oprostit od hádek, arogance a horké hlavy před usednutím za jednací stůl strčit na pět minut pod studenou sprchu. Jenomže, kdyby to takto fungovalo, nepotřebovali bychom soudy …
