Všiml jsem si, že mladší brácha má problémy s angličtinou. Distanční výuka mu příliš neprospívala, a navíc měli málo vyučovacích hodin. Napadlo mě, že nebude jediný, kdo má kvůli zavřeným školám a vzdálené výuce problémy s učením, a tak jsem se rozhodl, že budu předávat své znalosti ostatním žákům prostřednictvím online doučování.

Založil jsem vlastní facebookovou stránku a během chvilky jsem měl dva zájemce, oba šesťáky, které doteď doučuji angličtinu. Máme pravidelně asi 45minutový hovor přes Skype, během kterého probereme, co jim dělá největší problémy. K výuce využívám bráchovu učebnici, ale také třeba grafický tablet, který mi usnadňuje výklad látky. Kromě angličtiny jsem připravený žáky třetích až šestých tříd doučovat také matematiku a fyziku.

Rodiče mě v mém nápadu podpořili a myslím, že z toho mají radost. Pomáhají mi také tvořit příspěvky na facebookovou stránku a říkají o mém doučování ostatním rodičům, takže mi vlastně pomáhají s propagací. Mé online hodiny respektují také moji tři sourozenci – vědí, že mě třeba nemůžou rušit v pokojíčku, když zrovna učím. S doučováním bych chtěl pokračovat i potom, co skončí tohle covid období a školy se zase otevřou. Samozřejmě dál bez nároku na odměnu, sám se stále učím a sbírám cenné zkušenosti.

Zjistil jsem, že online výuka, kterou má teď většina žáků, má klady i zápory. Občas je náročnější udržet pozornost, někdy je problém s technikou nebo signálem. Myslím, že nejvíce problematické je to třeba při výuce chemie, protože nemůžeme vyzkoušet v praxi žádné pokusy, které jsou na chemii zrovna zábavné a poučné. Naopak ale myslím, že distanční výuka mě naučila být mnohem soběstačnější a také třeba řešit technické problémy s počítačem, hledat příčiny poruch a zjišťovat, jak je opravit.

Ve volném čase se kromě doučování věnuji všemu, co se týká počítačů, elektra a různých technických vychytávek. Jinak hraji na klavír a chodím do ZUŠky na výtvarné focení. Učím se, jak používat foťák a jak vychytat kompozici, kterou fotím.

V roli učitele se cítím docela dobře. První hodinu jsem byl nervózní, ale zjistil jsem, že kluci, které doučuji, jsou moc fajn, takže to rychle opadlo. Jsem si ale jistý, že profesí bych nechtěl být učitelem. Mým aktuálním cílem je dostat se na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích. Baví mě totiž technické záležitosti a vše okolo počítačů. Potom bych chtěl jít na vysokou školu, možná do zahraničí, a pak pracovat s počítači. To ale hodně předbíhám.

VOJTĚCH KOSINA