My se teď můžeme vrátit na původní cestu podél přehrady, nebo jít přes smrkový les, který je známým houbařským místem. V obou případech dojdeme na bývalou hráz rybníku, za níž je stále funkční sportovní střelnice. Před námi se otevře pohled na vesnici Studnice. Její název vznikl od studnic, které bývaly na protějším hřebeni.

Kdysi zde bývalo i hradiště. Na vrchol vedla stará cesta která z Německého Brodu pokračovala do Poličky. Dnes je to Brod Havlíčkův, ale cesta vede stále stejným směrem. Když se podíváte z míst, kde dosahuje na vrchol hřebenu, její viditelná přímka je stále patrná, jen místy ji nahradila současná asfaltka.

Studnice na hřebenu poskytovaly vodu jak zvířatům, jež táhla těžké náklady, tak vozkům. V údolích byla potřebná voda běžná, ať už z potoků, řek, nebo z rybníků a nádrží, které k tomuto účelu sloužily. No a jsme u názvu Studnice. Prameny na vrcholu kopce nejsou tak úplně běžné. Vše mi vyprávěl jeden místní rodák, kterého jsem potkal, když jsem skicoval cestu, která mě zaujala.

Právě tato cesta mě přivedla na myšlenku, zabývat se cestami které nenávratně mizí a které měly ve své době obrovský význam pro náš rozvoj. Dnes tato cesta má jen místní význam. Když po ní dojdete do údolí k rybníku, ocitnete s v místech, kde tolik nezasahuje světelný smog. Sám jsem tomu moc nevěřil, ale mohu potvrdit. Stačí si vzít při hvězdně noci spacák a můžete snít u hvězd, které jindy těžko spatříte. Asi jsem nenapravitelný romantik. Příště si projdeme samotnou vesnicí, která má jednu raritu. Je to její kostel.

Jaroslav Koreček, výtvarník