„Již šestnáct let žiji v Polsku a ve Varšavě pracuji jako zpravodaj pro střední Evropu. Přijet do Trutnova byl můj nápad, protože jsem chtěl vidět místa, kde se Václav Havel pohyboval, sesbírat nějaké střípky příběhů, a také mluvit s lidmi, s nimiž se přátelil a pracoval v 70. letech,” poznamenal Hunin a pokračoval: „Když Havel zemřel, pro Poláky to byl velký šok, protože byl v zemi velice populární. Když tam byl v roce 1990, každý volal ´Havel na Wawel´, jako vaše Havel na hrad. Chtěli z něho udělat krále. A Poláci možná i žárlí na to, že neměli Havla, protože i když byl Walesa také obrovským hrdinou, je velice těžké ho tak milovat.”

Spolu s fotografem Danielem Rosenthalem se tak Hunin vypravil například za Martinem Věchetem nebo do trutnovského pivovaru, kde Havel pracoval. „Zatím jsme s mnoha lidmi nemluvili, tak snad budu mít více štěstí,” konstatoval včera dopoledne reportér.

Vzhledem k tomu, že už dlouhou dobu žijete v Polsku, co podle vás pro Poláky Havel znamenal?
Srovnávali ho s Lechem Walesou. Oba byla velcí disidenti střední Evropy, kteří bojovali proti komunismu. Ale zatímco Walesa byl dělník, muž akce, Havel intelektuál. Walesa o něm říkal, že je teoretik, který vše zachycuje perem na papír. Navíc Walesa dostal za svou činnost v roce 1983 Nobelovu cenu za mír, Havel nikoliv. Teď, když váš bývalý prezident zemřel, Walesa prohlásil, že by ji měl také dostat.

Pocházíte z Belgie, centra Evropské unie… Jak Havla vnímají Evropané?
Velice ho obdivují, protože je to skutečný hrdina, velká osobnost. A nevadí, že většina lidí ani nečetla jeho knihy, nebo neviděla jeho divadelní hry. Je to disident, kterého lidi milovali. Je strašně těžké říct o něm něco špatného. Nevíme, jak na Havla nahlíželi čeští politici, známe jen obrázky ze zahraničí a ty jsou dobré.

Souhlasíte s tím, že je Havel daleko více ceněn v zahraničí než v České republice?
Nejsem Čech, ale myslím, že ano. Také jsem se o to zajímal. Neříkám, že je svatý, každý může kritizovat koho chce a všichni děláme chyby. Myslím si ale, že Češi mají s Havlem problém, protože byl jedním z hrstky jejich hrdinů. V Polsku bojovalo proti komunismu množství lidí, ale v Československu to bylo odlišné. Zatímco Poláci měli hnutí Solidarita, tady nic takového nebylo. A podle mě je pro Čechy velmi složité připustit si, že Havel byl pravdu tak velký, protože jim to ukazuje, jak oni byli slabí.

Vy jste se s Václavem Havlem setkal osobně…
…ano a dokonce dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1991 ve Spojených státech amerických. Tehdy jsem byl v Pensylvánii ve městě Bethlehem, kde jsem studoval a zároveň učil na LeHigh University. Tehdy za mnou přišel profesor s tím, že přijede na jeden nebo dva dny Havel, který měl na univerzitě přednášet (tehdy tam obdržel čestný doktorát filozofie - pozn. red.). Měl ho přivítat někdo ze zaměstnanců školy a studentů. Moje první reakce byla: ´Co mu mám říct? Je to prezident Československa.´ Pak jsem si vzpomněl, protože jsem o Havlovi něco věděl, že je velkým fanouškem Lou Reeda. A to je také můj oblíbený hudebník. Takže hned poté, co jsme byli představeni, jsem mu řekl: ´Mně se také líbí Lou Reed´. Škoda, že už pak nebyl čas si popovídat. Vzpomínám si ale také na nepříjemný okamžik, kdy Havlovu přednášku rušili studenti se slovenskými vlajkami. Chtěli tehdy samostatnost a Havel byl pro jednotné Československo.

A podruhé jste se viděli kdy?
V roce 2007, když se v Praze konala konference o demokracii, které se účastnil i americký prezident George W. Bush. Když konference skončila, procházel jsem se a najednou narazil na takový dvorek, kde byl Havel se svým asistentem a ještě jedním mužem. A víte, jak to je. Stojíte tam, před vámi jeden z nejslavnějších Evropanů a nevíte, jak se k němu máte přiblížit. Nechtěl jsem ho rušit, nakonec jsem ho oslovil a pár minut jsme si povídali.