Pořádně seřezat potomka v pubertálním věku si mnozí rodiče tajně přejí, ale svůj sen neuskuteční. „Radši jdu od něj a rozdýchám to. Ještě by na mě zavolal Linku bezpečí," směje se Lída, matka třináctiletého kluka.

Její kamarádka Hanka, která má čtyřletého syna a dvouletou dceru, trestá své děti plácnutím přes zadnici. „Napomenu je poprvé, podruhé a potřetí. Když neposlechnou, dostanou na zadek," říká Hanka. Sama zažila poměrně tvrdé tresty za zlobení a má je ještě v paměti. „Vím, že facku dětem určitě nedám. Připadá mi pokořující," dodává Hanka.

Podle chrudimské speciální pedagožky Veroniky Ješátkové by měla trestání dětí provázet láska. Ta musí stát před zlostí a vztekem.

„Co je lepší, odměna nebo trest? To je téma, které se řeší už věky. Pokud už trestáme dítě, měli bychom to učinit adekvátně k věku. Když strká prsty do zásuvky, lehce ho plácněme přes prstíky nebo zadeček a nevysvětlujme mu hodinu, co je elektrický proud. Naopak mlátit puberťáka není na místě, lepší je mu domluvit, popovídat si," tvrdí speciální pedagožka Veronika Ješátková z Chrudimě.

Hlavním pravidlem podle jejích slov je, nepoužívat při trestu žádné nástroje. V ruce totiž není žádný cit a lehce se plácnutí vařečkou nebo prutem přežene. „Také pozor na trestání dětí na veřejnosti. Pokud to učiníte dvanáctiletému klukovi před spolužáky, je to pro něj strašné ponížení," zdůrazňuje Veronika Ješátková.

„Snažím se děti fyzicky netrestat, hlavně jim domlouvám a vysvětluji. Někdy ale zklamu sama sebe, protože když zlobí opravdu moc, tak je plácnu přes zadek," říká Eva Dubská.

KÁZEŇ VE TŘÍDÁCH

Rákoska už dávno zmizela ze školních učeben a je na učiteli, jakým způsobem děti přiměje ke klidu.
„Velmi pomáhá děti motivovat a slíbit jim oblíbenou činnost, pokud udělají nějaký úkol. Je to takový výměnný obchod, něco za něco," směje se učitelka Michaela Vávrová, která pracuje s nejmenšími dětmi.

Například na Základní škole v Třemošnici se pedagogové mohou uchýlit k udělení napomenutí, důtky, nebo přistoupit i ke snížení známky z chování.
„Účinek se liší žák od žáka a rodič od rodiče. Někomu stačí, že dítě domů přinese napomenutí. Ale hlavně je to o motivaci a také o vzorech, které děti hledají v rodičích doma i v médiích," dodává ředitel ZŠ Třemošnice Lubomír Marek.