Prvňáci se ale pranic nebáli, stejně jako jejich jedenáct starších spolužáků ze druhého a třetího ročníku. Ti všichni letos chodí v Miřeticích do jedné společné třídy a navzájem se dobře znají. Další salvy smíchu se proto ozývaly hlavně ve chvílích, kdy se paní ředitelka pustila do promítání fotografií ze společných akcí uplynulého školního roku.

Miřetických školáků letos není mnoho, již příští rok by se ale jejich počet měl přehoupnout přes dvacítku. Učit by se tak opět mělo ve dvou třídách. „Jsme rádi, že má naše škola budoucnost, protože pro obec je důležitá. Škola, hasiči, pošta a obchod to jsou věci, které by na vesnici neměly chybět," přemítá miřetický starosta Jaroslav Chour.

Péči o školu obec ostatně nedokazuje jen slovy. Dokladem je skutečnost, že budova přes prázdniny „prokoukla". Obec nechala zateplit fasádu, provedena byla také výměna oken a dveří. Litinové kotle na uhlí navíc nahradila plynová kotelna. „Oprava je udělána krásně a jsme moc spokojeni i s tím, jak po zateplení fasády vypadá škola zvenčí," pochvaluje si ředitelka.

Při práci na školní budově zřejmě nehrály roli jen peníze, ale o slovo se přihlásilo i pověstné „srdíčko". Vyplývá to alespoň ze slov Leoše Strouhala, ředitele První stavební Chrudim, jehož firma dílo odvedla. Před půl stoletím sem totiž i on sám chodil do školy. A dodnes si vybavuje básničku, kterou jako prvňák recitoval: „Školo malá, školo milá, jsi jak pohádková víla, o které jsme snili jen. Teď jsi naším domovem."