"Znal jsem ho skoro sedm let, kdy sloužil u tehdy výsadkového praporu, přičemž čtyři roky jsem byl přímo velitelem jeho výsadkové roty. Kdybych měl vybrat charakterové vlastnosti, které Libor měl, tak jednoznačně to byla skromnost a spolehlivost. Ať už dostal jakýkoli úkol, dokázal najít kreativní způsob, jak ho splnit, bez odmlouvání a naprosto s neskutečně dobrou náladou. Ta spolehlivost se projevovala jak k v životě v posádce, tak v operačních nasazeních zejména v Afghánistánu, kde to dokázal prodat úplně stejně," vzpomíná na Libora Ligače zástupce velitele 43. výsadkového pluku v Chrudimi Ivo Zelinka.

Pamětní deska byla Liboru Ligačovi odhalena za vojenských poct ve čtvrtek 8. července, přesně v den sedmého výročí tragické události, která zpečetila osud jeho a dalších čtyř českých vojáků mise NATO v Afhánistánu. Hlídka tehdy kontrolovala odpaliště raket poblíž spojenecké základny Bagrám. Do davu civilistů, s nimiž mluvila, se vmísil útočník a odpálil se. Čtyři čeští vojáci zemřeli na místě, pátý ještě pár dní bojoval o život v nemocnici, kde nakonec zraněním podlehl.

"Libor byl v kolektivu ohromně oblíbený. Ať už byla situace jakákoli, on vykouzlil ten svůj charakteristický kulatý úsměv od ucha k uchu a nebylo možné ho z toho vykolejit. Ten úsměv byl nakažlivý a on dokázal celý ten kolektiv posunout tím správným směrem," vybavuje si další vzpomínky na Libora Ivo Zelinka.

Zda se i ostatní padlí vojáci z afghánské mise dočkají pamětních desek, bude prý záležet podobně jako v případě Týniště spíš na samosprávách a občanských iniciativách než na armádě. Podle starosty města Libora Koldinského je pamětní deska symbolem vzpomínky na Libora Ligače i vyjádřením úcty a projevem vděku za jeho hrdinství.

V Královéhradeckém kraji byly pochovány hned čtyři oběti útoku v Bagrámu, Libor Ligač v Týništi nad Orlicí, Jan Šenkýř a Jaroslav Lieskovan na lesním hřbitově v Hradci Králové a Ivo Klusák v Jičíně.

Konec mise v Afghánistánu

Vojenská mise s účastí českých vojáků v Afghánistánu se s koncem letošního června uzavřela.

"Teď to bude na Afghánistánu, jak se dokáže postarat. Měl na to dvacet let se připravit. Za mě je podstatné, pokud tam budou nějaké problémy, jako že tam nevyhnutelně budou, protože ve všech okolních zemích jsou velké bezpečnostní problémy - i na hranicích občanské války, aby své problémy nevyvážely mimo své hranice. Je třeba si pak připomenout, proč jsme tam šli. Nešli jsme tam kvůli Tálibánu, ale kvůli Al-Káidě. Usáma Bin Ládin byl pokrevní příbuzný šéfa Tálibánu a operaci řídil z Afghánistánu. Kdyby ji řídil odjinud, pravděpodobně bychom šli do jiné země. Tálibán do roku 2001 pomalu nikoho nezajímal. Já doufám, že se tam najde nějaká mocenská rovnováha a problém nebude expandovat dál," říká k ukončení mise zástupce velitele 43. výsadkového pluku v Chrudimi Ivo Zelinka.

"Pokaždé, když objíždíme s bývalou druhou výsadkovou rotou jejich hroby, bolí to. Na druhou stranu tato lidská tragédie dala vzniknout i jedné pozitivní věci. Tehdy před těmi sedmi lety nás spontánně napadlo udělat na pět padlých kluků charitativní sbírku. Mysleli jsme si, že když budeme schopni vybrat půl milionu korun, že to bude skvělý výsledek. Po několika měsících a tisících a tisících drobných příspěvků se podařilo shromáždit více než desetinásobek. To nám ukázalo, že postoj civilistů vůči nám vojákům se změnil a my jsme si toho nevšimli. Dnes tady stojíme vedle pomníku z 50. let, který je věnovaný hrdinům z druhé světové války. Kolik jich dnes zbývá… Proto je důležité, že je schopen v této tradici někdo pokračovat," připomíná Ivo Zelinka.

"Hrdiny uctíváme ze dvou důvodů, ten první je morální, je to někdo, ke komu vzhlížíme. Ale my je uctíváme i proto, že až se zase bude lámat chleba, že se najde dost lidí, kteří budou ochotni udělat to samé co oni. Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude mít žádné," dodává.

Pietního aktu v Týništi nad Orlicí se zúčastnil i vojenský historik, spisovatel a bývalý voják Eduard Stehlík: "Nikdy nezapomenu na to, že před sedmi lety jsem byl služebně v horách ve východním Slovensku, zazvonil mi telefon a já se dozvěděl, že máme u Bagrámu čtyři padlé a pátý kluk bojuje o život. Přiznám se, že v tu chvíli mi bylo hrozně, protože jsem věděl, že tam jsou kluci od jednačtyřicítky a třiačtyřicítky, měl jsem mezi nimi spoustu kamarádů a čekal jsem, jaké jméno se dozvím. Zároveň jsem si uvědomoval, že ta jména se dozví i jejich nejbližší, rodiče, manželky, děti. Myslím si, že na ně se často zapomíná. Ta rána se hojí dlouho a nikdy nezmizí."

Jak zdůraznil, ten, kdo položí život za vlast, nezasluhuje smrt, ale nesmrtelnost: "Myslím, že město Týniště odhalením pamětní desky udělalo malý krok k tomu, aby Libor byl nesmrtelný, pro děti, které do této školy chodí, i pro obyvatele Týniště. Pro nás vojáky se stal nesmrtelným už dávno."

Více o Liboru Ligačovi

Libor Ligač (nar. 1981) z Týniště nad Orlicí byl vojákem z povolání od roku 2006. Po absolvování odborného kurzu ve Vyškově byl zařazen ke 2. rotě 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. Od července 2011 do února 2012 se jako příslušník 8. jednotky PRT Lógar účastnil zahraniční operace v Afghánistánu. Podruhé od dubna 2014 jako starší operátor 2. strážní roty BAF. Prošel několika funkcemi od obsluhy těžkých zbraní až po obsluhu odstřelovací pušky. Zemřel 8. července 2014 na následky zranění po útoku sebevražedného atentátníka u základy Bagram. Pochován byl s vojenskými poctami v Týništi nad Orlicí. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu a medailí Za hrdinství.