"Ano, Ukrajinci k nám chodí ve větší míře. Potřebují po koupi vozidla získat vývozní espézetku s tříměsíční platností," potvrdil vedoucí odboru dopravy Martin Klimek.

Cizinci s sebou někdy přivedou tlumočníka, takže jich je třeba desetičlenná skupina. "Jsou pro nás klienti jako ostatní. Vždycky se dohodneme, a to i bez překladatele," dodal Klimek.

Ukrajinci hromadně nakupují ojeté vozy v celé Evropské unii, protože je nyní mohou převézt na Ukrajinu bez cla. Chtějí tak ve své zemi nahradit tisíce aut zničených válkou.

"Vývozem aut jsme na našem úřadě vytíženi podobně jako většina obcí s rozšířenou působností v České republice. Ale myslím, že to není až tak strašné - jen když přijde větší skupinka najednou, tak to pak vypadá, že jich chodí hodně. Ti, kteří si z Ukrajiny přivezou auto a chtějí české značky, jsou v menšině, protože musí prokázat bydliště na území republiky. Větší problém nám Ukrajinci způsobují na oddělení řidičských průkazů, chtějí české řidičáky, profesní průkazy nebo karty do tachografu," uvedl chrudimský starosta František Pilný.

Ukrajinská vláda zavedla od dubna výjimku na placení cla na dovoz osobních aut. Před válkou byl dovoz českých aut pro Ukrajince nevýhodný.

Dobré obchody nyní zaznamenávají autobazary. Třeba Z-Motor v Dašické ulici v Chrudimi prodá Ukrajincům i tři vozy za týden. "Jsou většinou levnější do sta tisíc korun, ale nedávno si jeden zákazník koupil passata za čtvrt milionu. Někdo se i vrací pro další auta," řekl jednatel autobazaru David Pilař.

Ukrajinská vláda zavedla od dubna výjimku na placení cla na dovoz osobních aut. Před válkou byl dovoz českých aut pro Ukrajince nevýhodný. Své o tom ví Chrudimák Pavel, který zažíval s ukrajinským kamarádem Borjou napínavá dobrodružství.

"On od nás vozil domů součástky. Jednou jsme na hranice vezli pekelně těžký motor od auta. Celníci nás nechtěli pustit, a tak ho Borja přenesl přes přechod v obrovské tašce na kolečkách. A zas jel nazpátek pro další díly," vzpomněl na zážitky Pavel.

Borjovi se nikdy nepodařilo převézt přes hranice celé auto s českými značkami. Snad to bylo proto, že si jako nemajetný vyhlížel samé vraky.

"A i kdyby se mu to povedlo, musel by prý každých sedm dní přejet ukrajinsko-slovenské hranice a zase se vrátit. Takové byly tehdy předpisy. Ale lidem v pohraničí se to vyplatilo, protože kdo měl českou espézetku, ten měl punc úspěšnosti," dodal Pavel. O Borjovi už delší dobu nic neví, zřejmě byl povolán do obrany své válkou zmítané země.