Krůtí konfity a z nich parádní sendviče

Když jsem nedávno pročítal povídání Zdenka Pohlreicha a zahlédnul zmínku o pečeném krůtím krku, musel jsem si připomenout, že toto vlastně neznám, a to i přesto že mám hrozně rád pečená krůtí křídla, o kterých jsem se už několikrát zmínil. Pan Pohlreich prozradil, že si rád doma upeče a s manželkou obírá krky, jež většině poslouží jen do polévky. Nu což. Protože jsem to nikdy nejedl je zapotřebí vyzkoušet a ochutnat. No a protože mám nový litinový kastrol, proč si jej rovnou nevyzkoušet při konfitování. To je totiž přesně to, co umí skvěle.

Co do něj a jak na to:

750g krůtí krk

750g krůtí křídlo

Musím přiznat, že maloobchodní nabídka krůtího krku bez kůže mi připadá stejně tak nesmyslná, jako podivná. Každý moula už ví, že kůže a tuk pod ní = chuť. Nemluvě o faktu, že já bych ji klidně sundal jen proto, abych mohl ten parádní obal něčím naplnit. Kdo jednou vyzkoušel, ví a zná. Můj táta například v tom pekl dokonalou sekanou.

Maso jsem ochutil velmi tradičně - kmín, sušený česnek, sůl - a nechal v lednici dvě hodinky odpočívat.

Do kastrolu jsem nasypal pořádnou dávku pokrájené cibule a česneku. Nemusí být, ale já měl konkrétní důvod. Na to vše jsem položil maso, přidal větvičku rozmarýnu a zalil asi 600 mililitry teplého kachního sádla. Nemáte li jej, žádná hrůza. Prostě použijte vepřové, nebo již mnohokráte mnou vyzkoušené kuřecí. Přikryté poklicí dáme do trouby rozpálené na 200 stupňů a hned ztlumené na 120. Poté následují dobré čtyři hodiny pomalého pečení. Pak už jen vypnout a necháme další hodinku dojít. Tady se projeví ta krása litiny. I po hodině to z trouby vytáhnete stále horké.

To, co vyndáte ze sádla, je jiné maso, než jak jej znáte při běžném pečení. Spousta chuti koření i soli zůstala právě v sádle a maso je poněkud planější. Takže doporučuji opět trochu okořenit, nebo alespoň přisolit. To ale až dle potřeby.

Napařená žemlička s krůtím konfitem a cibulovým sosem

Houstičky, které jsem už minule zmínil i s postupem přípravy, necháme napařovat jako knedlík. Díky tomu, že jsou původně měkké a ne křupavé, jim opravdu jen pomůže. Nenapařujeme ale začerstva, samozřejmě. Houstičku vezměte tak, jak je. Ideálně hodinu po vytažení z trouby.

Co do ní? Mnoho nápadů zajisté máte sami a dnes jen popíšu parádní sendvič z New Yorku, kde takto v některých bistrech připravují nejen dokonalé Pastrami sendviče.

Primárně tedy ta výše avizovaná cibule. Karamelizovanou a ze sádla po konfitování vycezenou ji znovu rozehřejeme v kastrůlku, lehce zaprášíme půl lžičkou mouky a po promíchání zalijeme vývarem.

Opravdu vývarem! V tomto případě voda výsledek prostě zničí. Varem zredukujeme asi na polovinu a přepasírujeme. Toť vše! Snad jen, já si šťávu dost opepřil.

Chcete li chuť opravdu maximální, zalijte cibuli s moukou nejdříve deckou červeného vína a až po chvíli vývarem. Lžička medu hned na začátku také není od věci.

Dále už jen sestava napařenou, nebo čerstvou houstičku poklademe masem obraným z konfitu (já stále ten krůtí krk) na chvíli namočeným v horkém sosu. Tím i trochu polijeme a přidáme něco křupavého. Použil jsem pouze cibuli a sterilovanou kapii. Moc mi chyběla čerstvá rukola. Vězte ale, že i tak byl tento pro Čecha nezvyklý sendvič úchvatný. Právě díky sosíku v housce.