Chrudimští radní slibují, že tentokrát bude všechno jinak. Přijede víc atrakcí a naleznou místo tam, kde dosud nebyly. „Chceme, aby pouť byla opět hezká a abychom tak zapomněli na uplynulé covidové roky,“ uvedl starosta města František Pilný.

Když nebude tradiční chrudimská pouť, rezignuji, oznámil místostarosta

Už se ví, že se letošní Salvátorská pouť uskuteční v termínu od 5. do 7. srpna. Jak už Deník informoval, bude rozšířena o další prostory, a to na Žižkovo náměstí nad Širokými schody a do prostoru před Divadlem Karla Pippicha. Vše je tedy na dobré cestě k tomu, aby si po dvou letech protiepidemických opatření lidé mohli tuto tradiční událost maximálně užili. !Pro mne osobně je to velmi důležité. Pokud by došlo opět k vládním opatřením a zákazům, udělám vše pro to, aby i přesto byla pouť uspořádána v této tradiční podobě. Pokud bych u svých kolegů neuspěl a pouť by se neměla uskutečnit, tímto slibuji, že rezignuji na svoji funkci místostarosty. Život v normálu, bez zbytečných zákazů, nařízení a restrikcí, život ve svobodě a zároveň v osobní zodpovědnosti každého jednotlivce je pro mne důležitou a zásadní hodnotou," oznámil překvapivě chrudimský místostarosta Petr Lichtenberg.

V loňském roce se na Resslově náměstí konal Pouťový jarmark. Kvůli koronavirovým omezením, kdy mohly být na jednom místě jen dva tisíce lidí, přijelo pouze pět atrakcí rodiny Lagronových z Pardubic a několik stánkařů. To lidi nenadchlo a neobměkčily je ani bramboráky, řízky nebo kvašené okurky – močáky – připravené Měšťanskou restaurací.

Psali jsme:

Salvátorská pouť v Chrudimi.
Loni schytali kritiku. Letos pouť bude, slibuje chrudimská radnice

U Tesca byly loni také atrakce, a to na soukromém pozemku, kde se usídlila rodina Spilkových. Ani tam však nebyli lidé, kteří jsou zvyklí na velkou Salvátorskou pouť, plně spokojeni. Večerní velmi hlučné a emotivní „vyřizování účtů“ zástupců obou světských klanů na náměstí přineslo přihlížejícím jen malé pozdvižení, a tak kompromisní akci nazvali kočkopsem.

„Jeden velký trapas. Pouť nepouť, Chrudim je divnoměsto.“ To je jen pár reakcí návštěvníků loňského jarmarku.

Sobota na Resslově náměstí
Jarmark dopadl dobře, brání se starosta. V Heřmaňáku ale bude pouť bez omezení

Letos je zájem provozovatelů atrakcí obrovský. „Museli jsme jich kvůli kapacitě osm odmítnout. Učinili jsme to velmi neradi, a tak hledáme další prostory k rozšíření pouti,“ potvrdil starosta.

Taková místa se nabízí hned dvě. První se nachází před Divadlem Karla Pippicha. Tam nikdy žádné kolotoče nestály, cestu od divadla k muzeu vždy lemovaly jen stánky a plácek s poníky. Další možností je využití Žižkova náměstí, které se nachází nad Širokými schody. Prostor je ale třeba nejprve změřit a zjistit tak, která z původně odmítnutých atrakcí se do něj vejde.

Pouťový jarmark v loňském roce představil návštěvníkům jen pár atrakcí. Důvodem byla protiepidemická opatření.Pouťový jarmark v loňském roce představil návštěvníkům jen pár atrakcí. Důvodem byla protiepidemická opatření.Zdroj: Karel Dvořák

Salvátorská pouť v Chrudimi byla vždy místem setkávání rodin i přátel. „Pokud se to vrátí do starých kolejí, ráda počátkem srpna přijedu. Vždycky, když jsem Širokou ulicí kráčela do náměstí, jsem potkala hned několik známých tváří. Na to se velmi těším,“ řekla čtyřicetiletá Jana, která už dlouhodobě žije v Německu.

Sobota na Resslově náměstí
Tak to se nepovedlo. Nudnou pouť nepouť zpestřila jen šarvátka kolotočářů

Dodala, že si nenechá si ujít návštěvu kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde je o pouti vystaven obraz Nejsvětějšího Salvátora.

K němu se váže legenda. Při plenění Prahy v roce 1648 byl tento portrét Ježíše Krista součástí švédské kořisti, ale spadl z vozu. Různými cestami se pak dostal k chrudimskému měšťanovi Janu Pfeiferovi. Během obsazení Chrudimi švédským vojskem v témže roce ve Pfeiferově domě pobýval švédský důstojník se svými vojáky. Ti hráli karty a kostky a Kristovu obrazu se posmívali, až ho nakonec pobodali – to dosvědčují jizvy na obraze: šrám na spánku nad pravým okem, bodné rány na hrudi a téměř symetrická hvězdice tvořící šrámy přes Kristův obličej. Z ran podle legendy vytryskla krev. Obraz před úplným zničením zachránila služebná Dorota Skákalíková. Od té doby jej rodina Pfeiferova měla ve velké úctě.

V srpnu 1674 Jan Pfeifer ukázal obraz chrudimskému děkanovi Samuelu Václavu Hatašovi. Ten se zasloužil o vznik salvátorské tradice, když 5. dubna 1676 nechal obraz vystavit v děkanském kostele k veřejnému uctívání. Obrazu byly připisovány uzdravující schopnosti, proto byl zvláště ctěn v období morových epidemií.