„Batíkovská se jí říkalo podle měšťana Toma Tobiáše Batíka, který někde v těchto místech bydlel,“ vysvětluje archeolog Jan Musil z chrudimského Regionálního muzea. „Předpokládalo se, že zde někde na tuto bránu narazíme. Překvapením ale bylo, že se nenašla přímo pod křižovatkou, ale blíže ke stávající zástavbě,“ pokračuje Jan Musil.

Přibližně pět století stará brána byla odbourána na sklonku 18. století. Podle Jana Musila měla Chrudim mezi českými městy výsadní postavení. „Na rozdíl od velké většiny jiných sídel totiž nebyl opevněn jen její střed, ale opevnění chránila také její předměstí. Nicméně to vypadá, že celé opevnění nebylo nikdy dostavěno. Nejprve se začaly stavět nejdůležitější objekty, což byly právě brány, ale na realizaci propojovacích zdí už nedošlo. Zbytek opevnění se řešil prostřednictvím dřevěných srubů, palisád a plotů. Výjimkou bylo opevnění Nového města, kde byla dokončena celá fronta opevnění včetně Novoměstské a Kopanické brány,“ pokračuje archeolog.

První písemná zmínka o Svatokřížské bráně pochází z roku 1480 a podle archeologů se ví i to, že brána minimálně jednou vyhořela. Dokládají to ostatně i požárové vrstvy v podobě dočervena vypálené hlíny s množstvím uhlíků v interiéru stavby. Požár mohl souviset s vojenskými událostmi ze 2. poloviny 15. století. Brána pak byla obnovena a její pozdější definitivní zánik je datován za rok 1798.

Na zbytky brány se při práci na kanalizaci narazilo jen v šíři osmdesáticentimetrového průkopu, avšak i tak je zřejmé, že základové zdivo je docela dobře zachované. „Po důkladném zadokumentování objektu se bude pokračovat v práci na kanalizaci. Brána zůstane na svém místě pod povrchem,“ doplnil archeolog Jan Musil.