Píše se leden roku 1940 a osmnáctiletý Jaroslav Klemeš utíká přes maďarské hranice z okupovaného Československa, aby se připojil k boji proti nacistům. Přes Balkán, Istanbul, Sýrii a egyptskou Alexandrii se dostal do francouzského Marseille a tam vstoupil k československému vojsku. Na konci ledna oslavil tento válečný hrdina, který dosáhl hodnosti generála, své 95. narozeniny.

Ve Francii byl Klemeš zařazen do spojovací čety a bojoval proti rychle postupujícímu wehrmachtu východně od Paříže na řece Marně. Porážka však byla nevyhnutelná. „Pak nastal naprostý zmatek, jen ústup," vzpomíná Jaroslav Klemeš v projektu Paměť národa. Po mnoha peripetiích, kdy nesměl upadnout do zajetí, neboť by s ním coby československým občanem nebylo nakládáno jako s válečným zajatcem, ale zrádcem, se dostal do Anglie. V boji pokračoval dál.

V říjnu 1941 jej velení poslalo na parašutistický kurz do Skotska a postupně prošel velice náročným výcvikem. Specializací Jaroslava Klemeše byla radiotelegrafie a navádění letadel. Musel se naučit, kdy, kde a jak je vhodné měnit frekvence, aby nebyl zachycen, jak dlouho vysílat, aby neohrozil úspěch akce.

Velení jej zařadilo do čtyřčlenné skupiny, která v únoru roku 1945 seskočila na území Československa pod označením Platinum – Pewter.

Výsadkáři přistáli poblíž Nasavrk. Podařilo se jim najít útočiště na druhé záchytné adrese v Hradišti u Nasavrk, kde se setkali s vedením domácího odboje a přesunuli se na Moravu.

ÚSPĚŠNÉ VYSÍLÁNÍ

Spolu s Jaromírem Nechanským působil Klemeš ve Velké Bíteši, odkud udržoval spojení s Londýnem. Na Vysočině se jim podařilo uskutečnit dva úspěšné shozy zbraní. Když se chystalo Pražské povstání, odbojářům scházelo dostatečné radiové spojení, takže dvojice parašutistů dostává rozkaz, aby se jejich skupina přesunula do Prahy.

„Vlakem jsme nemohli, v Protektorátu byly tehdy hospodářské kontroly, zda někdo nepašuje potraviny. Měli jsme totiž zbraně a vysílačku. Zařídili nám cestu autem. Měli jsme i 50 prázdných legitimací a pracovních knížek pro domácí odboj," uvedl generál pro Paměť národa.

Později v Praze, obklíčen německými vojáky v jedné kobyliské vile, udržoval spojení s exilovým vedením. „Informoval o situaci během Pražského povstání, dokonce v určitých okamžicích musel vysílat nekódovaně, otevřenou řečí," uvádí Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

SKONČIL V LÁGRU

Po válce zůstal Jaroslav Klemeš v armádě a pomáhal budovat ozbrojené síly. Po komunistickém převratu byl v roce 1949 zatčen, vězněn a skončil v táboře nucených prací ve Všebořicích. Po propuštění mohl pracovat jen v dělnických profesích a ustavičně byl pod dohleden Státní bezpečnosti. Rehabilitovali jej už v roce 1968, v roce 1997 dostal Medaili za hrdinství. Loni mu pak prezident udělil Řád Bílého lva.