Rekonstruované pavilony, nejmodernější přístroje a špičková lékařská a ošetřovatelská péče, tak se dá popsat dnešní areál založený doktorem Františkem Hamzou původně pro tuberkulózní děti.

Zavzpomínejte na své pocity, když jste poprvé usedl do ředitelského křesla. Těšil jste se, nebo jste měl v sobě obavy, zda obstojíte?
Samozřejmě jsem měl obavy. Byl jsem sice v té době relativně dobře přípraven odborně jako lékař-neurolog, ale mnoho jsem nevěděl o ekonomii, personalistice, právech, takže na pozici ředitele podniku s téměř pěti sty zaměstnanci jsem připraven nebyl. Měl jsem ale aspoň nějaké zkušenosti organizační a praktické.

Václav Volejník: Co se povedlo? Do Hamzovy léčebny se pacienti rádi vracíVáclav VolejníkZdroj: HL Luže, archivDá se srovnat skladba pacientů v osmdesátých letech a dnes? Tenkrát ještě převažovaly děti? Dnes už je to naopak.
Nedá se to nijak srovnat. Bylo zde tehdy, pokud dobře vzpomínám, 620 dětí. Měli jsme vypracované velmi dobré rehabilitačně léčebné programy. Jenže léčebna v té době silně stagnovala. Bylo to vinou skoro nulového zájmu státu o tyto části medicíny, neuvěřitelnou podfinancovaností a při tom s velkou zátěží z minulosti v podobě neodpovídajícího stavebního uspořádání, ale i organizačních nedostatků. Dnes máme 505 lůžek a z toho je dětských jen 81.

Neuvěřitelný kus práce stojí za modernizací pavilonů. Po vizuální stránce a co do vybavení prostě nemají chybu. Je ještě nějaký objekt, který čeká rekonstrukce?
Ano, čeká nás ještě mnoho práce. Přes všechno, co se podařilo, jsou ještě dva pavilóny tak říkajíc skoro nepolíbené potřebnou modernizací. V něčem vlastně chybí jen takzvaná velká údržba – okna, podlahy technické sítě. Velmi nám pomohly v posledních letech evropské fondy směřující k energetickým úsporám. Stále nás ale tíží stavební minulost bývalé tuberkulózní léčebny. Například výtahů jsme už postavili 12, ale pro léčbu pacientů s pohybovými poruchami to nestačí.

V souvislosti s opravami a vybavením nelze opomenout zřizovatele, a to ministerstvo zdravotnictví. Kdoz ministrů ve své době nejvíc léčebně fandil? Myslím finanční stránku věci.
Hezká otázka. Nicméně realistická odpověď. Copak mohl některý z té řady ministrů stihnout v krátkých intervalech své funkce něco realizovat? Ale podle mne se velmi nečekaně, a právě pozitivně, projevil zákon vytvářející státní úředníky. Tato skupina pracovníků zůstávala naštěstí na ministerstvu trvale a mohla mít plány a cíle. Pro léčebnu je rozhodně nejúspěšnější asi období posledních let díky zmíněným evropským fondům. Podíl má ovšem fakt nynějšího zodpovědného přístupu vedení ministerstva k situaci v segmentu následné a dlouhodobé péče ve státě obecně.

Covidová doba přinesla určité potíže, ale na druhou stranu jste rychle zareagovali zaměřením léčby na pacienty, kteří prodělali koronavirus. Jsou jejich příznaky podobné těm, které cítí lidé s kloubními obtížemi nebo po mozkové příhodě?
Existuje pořekadlo, že podobné není stejné. Právě zde to platí. Řada nemocí se projevuje navenek prostě obrazem diskomfortu, čili je zde řada obtíží, nejvíce v dýchacím systému, ale právě i v nervovém systému. Vedou až k obrazům, které známe při poškození míchy nebo mozku. Máme zde i pacienty, kteří jsou plně ležící, nebo mají poruchy vypadající pro laika jako stavy po cévní příhodě mozkové a podobně. Významná je potom cílená léčebná rehabilitace včetně podpory léků, která napomáhá postupné reparaci, tedy uzdravení poškozených tkání. Pacienty s poruchami srdce samozřejmě léčí jiní odborníci.

Chloubou léčebny je arboretum založené samotným doktorem Hamzou. Je ale potřeba neustálá péče. Poradcem a patronem je známý botanik Václav Větvička. Kdy k vám poprvé zavítal a co tomu předcházelo?
Přiznávám, přesně nevím. Je to ale 22 let, kdy jsme využili trochu odvážné nabídky doktora Větvičky na jeho veřejné přednášce, že zájemcům vyhodnotí jejich parkové areály. Pokud vím, tak tu smělost jsme projevili jen my. Doufám, že ale k jeho radosti a spokojenosti. On nabídl to, co jsme my chtěli. Nebylo co řešit. Václav Větvička si zde v léčebně vytvořil, vysadil a uspořádal zelený pomník. Správně ale vždy vzpomeneme i profesora Hamzu. Bez jeho osvícené mysli by to nebylo možné.

Kdybyste měl dneska říct, co se vám nejvíc povedlo a naopak nepovedlo, které věci by to byly?
Myslím, že nejdůležitější bylo nalézt pro Hamzovu léčebnu odpovídající léčebný program a zároveň i získat důvěru lidí v léčebně, že dokážeme překonat všechny překážky a budeme léčebné zařízení, kam se pacienti rádi vrací. Samozřejmě mne těší právě i celý park a arboretum. Co se nedaří? Léčebna je pavilónový typ zařízení. Ale zároveň potřebují tyto pavilóny spojení takzvaně suchou nohou. To v parku moc nejde. Ale měli jsme tu už studie na podzemní chodby. Alespoň dvě. Je to samozřejmě drahé. Tak snad někdo další tuto chybičku napraví.